SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze království Českého. Druhé, nezměněné vydání. V Praze: Šolc a Šimáček, 1934.
Málokteré místo v Čechách může se honositi tím, což vykázati mohou Kestřany, totiž dvěma tvrzemi úplně zachovanými, které stojí podlé sebe v přímém sousedství. Z téže příčiny jsou Kestřanské tvrze daleko v okolí známy jako stavení velice malebné. Ležíť Kestřany vrovině na úpatí nevysokého návrší a obsahují vjednom zavření dvůr, nový zámek, starý zámek (čili tvrz) a starou tvrz. Protože z těch starých dvou stavení jedno níže, druhé výše leželo, říkalo se jednomu dolejší a druhému hořejší.
Naproti vjezdu, kterým se od návsi a kostela do dvoru vchází, jest dolní tvrz do čtverhranu založená a zhruba v té způsobě asi, jako byla dostavěna v 15. věku, ovšem beze všech prsných braní dřevěných a kromě jediného stavení. V průčelí totiž ke vjezdu dvora nachází se dlouhé stavení, nepocházející sice z prvních dob tvrze, avšak přece staré; rohy jeho jsou štukovím zavřeny. Zvenčí jest cihlami obloženo a uvnitř jsou kravíny. Že k věži jest přistavěno, jest patrno. Nad tímto stavením vypíná se hrubá čtverhranná věž, z lomeného kamene vystavěná. Na západní straně věže zvýší asi 2 m. jest čtverhranný vchod ve zdi asi 1 Vz m. hrubé. Nad tím jest neveliké, veníři vroubené okno. Na severní straně jsou dvířka v přízemí do lochu, kdež nyní brambory skládají. Nad tím ve stejné výšce s okénkem dotčeným jest výstupek z cihel, postavený na 2 silných krákorcích, přes něž jest tesný kámen položen. Ze zbytků východní straně věže jest několik malých, nepravidelně postavených oken. Nejvýše okolo věže, jednoduchou střechou pokryté, jsou střílny zazděné; na severní straně jest jich 13, na západní 10. Na západní straně dole v přízemí jest vchod do lochu okrouhle sklenutého, na druhé straně je také takový loch. Po žebříku dostaneš se skrze dotčený vchod do místnosti vnitřní v prvním patře, která se okny proti sobě položenými nemnoho, ale dostatečně osvětluje; skládá se tu nyní sláma. Na levo odtud jest hezky tesaný vchod k previtu, v němž jest i kamenný podstavec k sedání. Podlaha však nebyla tam, kde jest nyní, nýbrž zvýší může výše, tak že se na ni ode vchodu po schodech kráčelo. Tu pak byla v témž prvním patře světnice jen ve východní polovici věže, a místo začazené v rohu severovýchodním ukazuje, že tu stával komín. V jihovýchodním rohu jsou proti sobě dvě okna, jedno otevřené, druhé zazděné; při obou jsou ve výklencích malá sedadla ztesného kamene udělána. V druhém patře jsou také taková okna a bylo tu snad obydlí po celé prostoře. Nad tím jest pod střechou třetí patro. Ode brány tvrze na levo jest příbytek sklenutý, jehož zdi dosti hrubé na veliké stáří ukazují. odtud táhne se hradba na západní a severní straně a připojuje se k stavení v 17. věku upravenému, v němž jsou kravíny. V hradbě lze pozorovati všude střílny zazděné. V severozápadním rohu hradby stojí okrouhlá bašta s končitou, taškami pokrytou střechou a cihlovou (novou) římsou. Přicházelo se do ní skrze sklenutou branku, ale jen po ochozích hradby. Dolní část‘ bašty totiž jest všude uzavřena a bývalo tu bezpochyby vězení. V horní části, nyní prázdné, jsou také střílny. Z popisu r. 1699 dovídáme se, že býval před branou této tvrze příkop, přes nějž byl most. Ve stavení vedlé brány bydlíval sládek, v ostatním stavení při věži byl pivovár na 24 sudův. Horní tvrz neb bývalý zámek pánu ze Svamberka byla obehnána příkopem, z něhož se zachovaly jen zbytky, neboť skopán s náspem a proměněn v zahrádky. Na místě zvoditého mostu jest most kamenný. V průčelí jest dlouhé stavení, jehož omítka s tmavožlutými čarami asi z minulého století pocházející opadla, tak že viděti vedlé starých zdí i přílepky rozličné ze 17. století, když zeď tu cihlami vycvikovali. V levé části tohoto stavení jest brána goticky sklenutá (z 15. nebo počátku 16. století) s patníky vysoko nad cestou stojícími; i viděti jest, že tu cesta hodně hluboko, a to pro nový most vykopána. Dříve šla cesta o 2 stopy výše. Průjezd jest veliký, široký a prostranný a končí se ke dvoru zase branou sklenutou. Přijdouce na dvůr, uvidíme na všech stranách stavení, v nichž bývají byty knížecích úředníkův a služebníkův, a v pravo a v levo hrubé čtverhranné věže. Do přízemí levé (jihozápadní) věže vedly dříve dvéře ozdobně sklenuté; nyní se tam přijde jediné z vedlejšího stavení (obydlí pensisty), a to dveřmi, které v 16. století zřízeny byly, jak svědčí o tom vysoký hmotný štít a žlábkované veníře. Spodní část věže jest hvězdovitě sklenuta a zdi jsou tu sáhové. V hrubosti západní zdi jest starý previt.
V dosti veliké výšce jest vchod nebo branka ve slohu 15. věku, vedlé ní okno a nade vchodem též okno. Také na druhých stranách jsou okna, nejvýše pak střílny, na severní straně 10, na východní 9. Stropy z dubového dřeva již zmizely a až po krov není podlah.
Na dvoře proti bráně (na severní straně) jest stavení (nyní kůlna a syrnice), jehož starý původ jest též patrný; svědčíť o tom starodávný vchod z 15. věku pocházející a podobné okno zazděné. V tomto stavení jest dvoje klenutí do kříže s pruty tesanými a okrouhlými svorníky. Před časy tu bydlíval purkrabě panství Kestřanského. Východní věž má nyní z přízemí dva vchody, z nichž ten v pravo jest starý sice, ale nikoliv od prvopočátku. Prvotní vchod býval ve výšce, jako u levé věže, a ušlechtile sklenut. Nad tím jsou zase dvéře, ale novým způsobem sklenuté, a chodívalo se k nim dřevěnou chodbou, jak ukazují otvory pro trámy. Tak vyhlíží západní strana věže ke dvoru obrácená. Na východní straně jsou dvě stará okna, nahoře a dole nová. Na severní straně věže vyčnívá previt též takový, jako u dolní tvrze, z cihel stavěný a na 2 krákorcích položený. Horní čásť věže, kdež byly střílny, tuším sbořena. Nyní kryta jest střechou nízkou a potřebuje se i s levou věží ku schovávání slámy. Vedlé věže ve stavení, které jest nade branou, bývala kaple sv. Maří Majdalény, nyní jest tu kuchyně poklasného i s pruty a s klenbou začazená. Až do konce 17. století se tu mše svatá sloužila, ale tehda to vikář zakázal. Pod touto tvrzí všude jsou staré sklepy, v nichž se po založení nového zámku pivo skládalo; také tu zřídili dvě lednice.
Salla terrena
Za severním stavením a za východní věží jest dosti široký parkán, na dvou stranách hradbami zavřený. Hradby nemají již nahoře střílen, poněvadž ta čásť, kde byly, spadla (při zemi jsou střílny, poněvadž jest uvnitř tvrze půda vyšší než venku), ale dobře viděti lze, jak šla chodba od věže pravé po zdi (neb posud jsou otvory a v některých i kusy trámův) až k okrouhlé baště, která byla v rohu. Tato jest zvláštní podoby, neboť základem svým jest okrouhlá, ale na tu stranu ke dvoru jest rovná, uvnitř pak dole hranatá a teprve nahoře kulatá. Má jediný vchod na té straně ze dvora, k němuž se přicházelo dotčenou chodbou, V novější době se prokopali do přízemí jejího, před časy všude zavřeného, a tu našli nejen lidskou kostru, nýbrž i drahně roztroušených kostí. I tu tedy bývalo vězení. Před touto baštou jest stará studně, jíž se posud užívá. Proti dolní tvrzi k jižní straně jest starodávné stavení. V přízemí jeho klenutí bývaly hvozd a sladovna, nad tím a nad vjezdem do dvora bývalo 5 špatných nepravidelných světnic a komůrka na sypání sladu; nyní jest v horní části sýpka. V levo od vjezdu jest nový zámek, v němž obývá hospodářský úředník, čtverhranné stavení, s dvěma výstupky a venkovskou i vnitřní úpravou takové, jako se stavívalo na konci 17. století.
nádvoří na Horní tvrzi v Kestřanech
Ze sepsání r. 1574 učiněného dovídáme se také, co se tehda v tvrzích Kestřanských nacházelo. Poněvadž v horní tvrzi druhdy páni bydlívali, nacházelo se tu drahně nádobí cínového, např. mis prostředních a velikých 24 a talířův 20, též konvice a j. v. Poněvadž bylo na panství drahně rybníků, nacházelo se tu mnoho nářadí buď ku chytání zvěře pernaté nebo lovení ryb. Kromě 26 tenat zaječích byla tu síť kačí polní a druhá síť čarní s provazy a skřipci a troje síti na pelichy, nevody a kesery k lovení, žbery a vědra k vožení ryb, řešata kjich přebírání, láno k spouštění rybníků, truhlička rybní, sekyry ledů sekat. V kapli sv. Maří Majdalény byly stříbrný kalich, dva oltáříky, ornát, mšál, svícny (2 cínové, 2 dřevěné), 2 ampulky, 3 zvonečky, 2 postavníčky a vše přikrytí, které k oltářům náleželo. Ve světnici veliké nahoře ve tvrzi (v stavení nad branou), kdež se k hodům a kvasům scházeli, byly dva okrouhlé stoly k sedění, čtyři jiní stolové k pokládání věcí, tak zvaný šenktyš a 18 stoliček. Prádla bylo tu velmi málo. Jediné v komoře, kde úředník léhal, bylo šatů ložních s půl druhého lože, 8 ubrusův a 6 ručníků, zajisté to zásoba nepatrná, svědčící o tom, že se tu páni nikdy dlouho nepozdrželi. Mnoho také nebylo ve světnici, kde úřadník sedal, totiž jen stál a tři stolice zasedací. V kuchyni bylo také málo nádobí, totiž 3 rožny, rošt a troje pánvice.
nádvoří na Horní tvrzi v Kestřanech
Kestřany jsou staré a památné místo a sám název svědčí o velikém stáří. Jako u mnohých jiných vesnic nebylo tu jednoho pána, nýbrž vesnice rozdělena byla na několik dvorův, a na každém z nich seděla rodina zemanská. Všichni však králi zavázání byli službami manskými. Zachovala se pověst, že od vladyk Kestřanských založen byl klášter kazatelský v Písku, ale jestli i tak nebylo, přece sluší počísti Kestřanské mezi jeho přední dobrodince. Albert z Kestřan daroval r. 1315 témuž klášteru louku Okopanici, což stvrdili r. 1338 synové jeho Michal, Simon a Bartoloměj, vymínivše si, aby v kostele klášterním zřízen byl oltář a tu mše svaté za rod jich obětovány byly. Když Michal zemřel, darovali synové jeho Beneš (jenž byl řádu kazatelského), Jan Petr a Mikuláš na spásu duše jeho r. 1354 témuž klášteru louku na Menším Podlučí, ku kterémuž darování strýc jich Simon pečeť svou přitiskl. 1) Jan sotva asi jest totožný s jiným Janem, který se od r. 1370 připomíná a potom manželce své Přibě kolem roku 1390 věno zapsal. Téže Přibě, vdově po Janovi řečeném Mana, učinil král Vácslav r. 1416 tu milost, že dům její na předměstí Píseckém ode všech daní osvobodil. 2) Mikuláš z Kestřan koupil r. 1392 věno na Bratronicích 3) a zemřel před r. 1416, zůstaviv potomky. Bartoloměji dotčenému říkalo se také Perclík. Zůstali po něm sirotci Vernéř a Markéta, kteří před r. 1360 pomřeli, a tudíž třetí čásť zboží Kestřanského spadnouti měla na krále, ale vyprosili si je Buzek, Přibík, Ondřej a Jakub ze Lhoty. 4) Z těchto je potom často řeč o Ondřejovi. Roku 1370 jsa přemožen dluhy židovskými i křesťanskými, prodal na zboží svém Kestřanském plat 70 kop Hostislavovi, faráři Krumlovskému, 5) koupil r. 1380 čásť vsi Závsí a připomíná se ještě r. 1397. Po Adamovi a Romanovi odumřelo zboží jich v Kestřanech dvůr, mlýn, 3 dvory kmecí a čásť vsi Lhoty, což vše si vyprosil na králi (r. 1397) Přech Kus z Březí, ale postoupil toho Rynartovi z Chotěbořic; tento náležel tuším k rodu pozdějších zemanův. 6) Konečně se připomínají (r. 1396-1404) Arnošt z Kestřan, který zemřel před r. 1416, a Maršík Záraza, který se psal již r. 1398 z Petrovic a snad totožný jest s Maršíkem z Houžné, jenž r. 1418 zboží své v Kestřanech prodal. 7)
Horní tvrz Kestřany
Okolo r. 1416 bylo, jak smýšlíme, čtvero statků v Kestřanech. Na dvou byli sirotci Mikuláše řeč. Barocha a Arnošta, kterým dal král Vácslav spolek s Matějem Brusem z Kovařova. 8) Arnoštovi synové snad byli Vojslav a Vácslav, kteří koupili r. 1417 od Přibela z Mladějovic třetí a r. 1418 od Maršíka z Houžné čtvrtý díl Kestřan. 9) Od té doby vyskytují se také tři tvrze v Kestřanech; na dolní neb Barochovské seděli potomci starého rodu, na horní seděli ti, jichž potomci se nazývali Udražskými z Kestřan. Kromě toho vyskytuje se později třetí tvrz.
Ctibor Baroch, který seděl na dolní tvrzi, zemřel asi za krále Ladislava. Za něho asi bylo, že Jiří Poděbradský s vojskem do krajiny zdejší vtrhl a vojensky se u Kestřan položil. 10) Král Jiří dovolil synu jeho Mikuláši Barochovi, aby mohl zboží své Kestřanské ve dsky vložiti Bohunkovi z Vranova, otčímu svému. K tomu však nepřišlo a r. 1475 prodal Mikuláš tvrz a dvůr v Kestřanech s částí vsi Bohuslavovi z Kestřan, držiteli druhé tvrze. n)
dolní tvrz v Kestřanech
Tvrz hořejší držel Arnošt z Kestřan a prodal ji roku 1446 i se dvorem, mlýnem a částí vsi, vsí Lhotou a dvorem pustým v Cho- těbořicích příbuzným svým Vaňkovi Koktanovi a synovcům jeho Bohuslavovi, Rynartovi a Janovi. 12) Z těch dob zachovala se paměť o následujícím příběhu. Mikuláš Sudoměřský dojel r. 1446 jednoho času na rybník Koktanův a vzal mu jeho dělníka, poněvadž jej chtěl viniti ze zlodějství, a doma jej vsadil do vězení. Potom poslal pro některé sousedy, kázal jej před ně vyvésti a vyslýchal ho. Tu ten pacholek se k tomu znal, že dva jiní rybnikáři, kteří s ním dělali na Koktanově rybníce, vzali sukně, kožicha pláštěk, on sice že s nimi chodil, ale nekradl, čekaje na ně u mostu. Z toho povstalo záští mezi Koktanem a Sudoměřským. Poněvadž byl ten zajatý poddaný Strakonský, vznesena ta věc na velkého převora. Tu on přivolav k tomu několik zemanů, kázal přivésti vsazeného a ti dva přišli dobrovolně. Tu ten svázaný znal na ty dva, že jsou vinni. I řekl mu velký převor: „Pověz pravdu, tím nevyjdeš; jsouliť vinni, ať jsou, pakliť vini nejsou, nebeř jich na svou duši; vidíš, hynť oba stojí.“ Tu řekl přede všemi lidmi: „Milý pane, pro milý Bůh‘ odpusť mi, cojť sem pravil, ale nejsouť vinni ani já; nežť připraven jsem k tomu skrze bití, žeť mě Sudoměřský dal palicí a jednak mi oko vyrazil a k tomu mě vsadil, ubiv mě a okoval mě a přikázal mi, abych jinak nepravil, než že jsú vinni.“ Tu velký převor i ty dva kázal ktomu zavolati a pravil knim: „Teď na vás praví, že jste vinni tím rouchem, že ste je pobrali.“ I odpověděli oba: „Milý pane ! teď jsme přišli a toť Bůh ví, žeť ničím vinni nejsme aniž o tom co víme a své pravdy chceme dostati. A ty pravíš-li na nás, zle pravíš, i chceš-li na svou duši nás vzíti, můžeš dobře, myť jsme hotovi a na smrť jíti, neboť bohdá vinni nejsme.“ Přes to všechno žádal Sudoměřský, aby na ně právo vedeno bylo. 1) Není pak známo, jak ta věc a zejména záští Koktanovo dopadlo.
Zámek v Kestřanech
Vaněk Koktan zavadil napřed zboží své Kestřanské synovcům svým (r. 1457), ale později (r. 1460) je prodal Bohuslavovi jedinému, tento pak přikoupil r. 1463 dvůr v Malevě a r. 1475 tvrz Barochovskou. 2) Bratr jeho Rynart byl r. 1454 rotmistrem u křížovníků pruských, měl manželku Kateřinu zLedče a zemřel asi r. 1471, zůstaviv syny Jana, Petra a Bohuslava. Jan bratr Rynartův, vyskytuje se vtehdejších bojích válečných, bojuje vCechách i ve Slezsku. 3) Bohuslav, prvepsaný bratr Rynartův, učinil r. 1475 spánem Dobevským smlouvu o rybník Potočný. 4) Starší jeho syn Vácslav půjčoval s otcem svým (r. 1471) pánům z Rožemberka peníze a učinil. 1487 s panem Bohuslavem ze Svamberka smlouvu o rybník v Kozlí, který si byl jeden poddaný z Maleva udělal. 5) Roku 1491 prodal sbratrem svým Jiříkem všecko zboží své v Kestřanech, totiž dvě tvrze, hořejší osedlou a dolejší pustou, dva dvory poplužné, čásť vsi, ves Lhotu, 6 rybníkův s příslušenstvím Jindřichovi ze Svamberka a na Zvíkově. 6)
Kromě těchto dvou tvrzí byla ještě třetí tvrz v Kestřanech. Buď stála někde ve vsi aneb v okolí dotčených dvou tvrzí. Bezpochyby povstala na té části, které Arnošt Koktanovi neprodal. Nebo po prodeji dotčeném (r. 1446) ještě se Arnošt připomíná do roku 1467, maje dědiny v Kestřanech. 7) Bratří Jan a Vojslav z Kestřan byli bezpochyby jeho synové. Asi okolo r. 1491 se rozdělili o dědictvi otcovské tak, že každý z nich dostal polovici tvrze a vsi a polovici dědin ve Lhotě. 1) Voj slav prodal svůj díl roku 1492 a Jan roku 1495 panu Jindřichovi ze Svamberka.
Dolní tvrz
Jindřich vlastně byl koupil Kestřany r. 1491 společně s Děpoltem z Lobkovic, ale od toho díl jeho na sebe převedl. (Viz díl VI. na str. 102.) Král Vladislav mu to, co roku 1491 koupil v Kestřanech, r. 1492 z manství propustil a ihned mu osvobodil i to, co by ostatního tudíž přikoupil. 2) Po Jindřichovi, který Kestřany z hradu svého Zví- kova spravoval, dědil je synovec jeho Kryštof. Od toho kupoval Kestřany roku 1523 Petr z Rožemberka, chtěje se sem na své stáří odebrati a tu v pokoji žíti, ale v tom smrť mu v to vkročila, tak že úmysl svůj dokonati nemohl. Byl tu tehda úředníkem Jan Cínišpan z Heršlaku, s kterým se potom pán soudil (r. 1527), poněvadž mu ve všem spravedlivě neučinil. 3) Po Kryštofovi (f r. 1534) držel nejstarší syn jeho Jindřich kromě dílu svého Zvíkovského také Kestřany, kdež byla hořejší tvrz obnovena a pěkně vystavěna, popluží všechna svedena na jeden dvůr a také se tu tehda pivo vařilo. Kromě vsí ke Kestřanům příslušejících drženo k nim také zboží Sudoměřské a Dobevské s tvrzemi pustými. Na tom všem panství Jindřich Kateřině z Pernšteina, manželce své, 12.500 kop věnoval. 4) Ktomu přikoupil r. 1550 ves Zatav smlýny. 5) O povznesení hospodářství velice se staraje, dal r. 1552 projednati skrze purkrabě svého Bedřicha Kotlinského zFrydberka dílo se Sýkorou z Dobeve, aby postavil nový krov na pivováru. Roku 1553 projednal týž purkrabě s Honzou Vlachem, aby pivovár naskrze sklesnul. 6) Zdá se, že již tehda byl pivovár v bývalé tvrzi Barochovské a že ji páni jen pro tu příčinu obnovovali.
Lidomorna v Kestřanech
Před svou smrtí (f r. 1574) odkázal Jindřich tvrze Kestřany se zbožím Dobevský, Sudoměřským a Heřmanským manželce své Elišce z Rožemberka do živnosti její. 7) Tedy dala paní hned po jeho smrti u přítomnosti několika dobrých lidí a Zikmunda Měděnce z Ratibořic, úředníka Kestřanského, všechny svršky a nábytky v Kestřanech sepsati. 8) Paní zemřela po pánu za půl druhého léta, a tudíž se uvázal v Kestřany Kryštof ze Svamberka, dědic Jindřichův. Úmrtím Kryštofovým vymřela pošlosť Zvíkovská rodu Svamberského a statky její dostaly se Janu Jiřímu a Janu Vilémovi z linie Borské. Když pak se oba r. 1584 o dědictví dělili, dostaly se Janu Vilémovi k dílu jeho Zvíkovskému také Kestřany se statky připojenými a tudíž vsi Kestřany, Lhota, Sudoměř, Vítkov, Brusy, Dobev, Nepodřice, Zátavy, Ražice, Humňany, Stětice, městečko Heřmaně, Lidmovice, Pohořovice, Loučná, Krašlovice a Vitice.9) Nový pán také tu někdy bydlíval a scházeli se u něho okolní zemané. Jednou r. 1585 se stalo, že Vácslav starší Počepiský a Vilém Cejkovský sedíce ve světnici veliké o přednost‘ rodů svých se pohádali. 1) objem panství Jan Vilém ztenčil o zboží Heřmanské, kteréž prodal r. 1588 dílem Píseckým, dílem k Drahonicům. 2) Syn jeho Jiří Ernreich prodal roku 1612 Zvíkov, od něhož si jen Cervený Újezd s okolními vesnicemi vymínil, a podržel také Kestřany. Po porážce vojska stavovského u Záblatí (r. 1619) následovalo hrozné plenění kraje Prachenského, také Kestřany vypleněny a co tu nalezeno, pobráno. Při tom z obhajujících 5 vojákův a 2 sedláci zabiti. Potom zamýšleli stavové Kestřany zase vojskem obsaditi, ale není známo, jestli k tomu přišlo. 3)
zámek v Kestřanech
Jan Vilém, syn Jiříkův, zůstal tehda císaři věren, pročež také v držení svých statků zůstaven. Oženiv se s Johankou Trčkovnou z Lípy, získal s ní statek Chrastský. Na Kestřanech také někdy přebýval. Zemřel roku 1651 dne 6. června, nezůstaviv potomků mužských, a téhož roku zemřela také jeho manželka dne 5. října; oba jsou pohřbeni pod jedním náhrobním kamenem vkostele klášterském vPísku. Zůstaly po nich tři dcery Anna Eusebia (potom provdaná za Linharta Oldřicha hrab. z Harachu), Františka Polyxena (vdaná potom za hrab. z Paaru) a Maximiliana Eleonora (potom provdaná hraběnka Kufšteinová). Roku 1652 dne 12. října dělily se o dědictví otcovské a mateřské. první dostala městečko Chrast s panstvím, druhá zámek Kestřany z kamene postavený, cihlami přikrytý, ale na střechách zlý, vsi Kestřany, Lhotu, Sudoměř, Vítkov, Dobev, Nepodřice a Zátavy, třetí obdržela Cervený Újezd s 10 vesnicemi. 4) Nové paní a manželu jejímu nechtělo se v staré tvrzi Kestřanské bydleti, pročež si postavili nynější nový zámek; stavba prý stála 55.000 fl., což jest kneuvěření. Nicméně byl zámek po vkusu tehdejšího věku nádherně upraven a štukovou prací ozdoben. Ač prostranný, měl uvnitř přece málo světnic. Po smrti manžela svého prodala Františka r. 1678 dne 17. srpna starý a nový zámek Kestřanský s celým panstvím Elišce Zuzaně Vratislavové z Gerštorfu, od té pak je koupil r. 1685 dne 7. června Adam Humprecht Fortunat Koc z Dobrše. 5) Pán tento pobožný, který se stal několik let potom hejtmanem kraje Prachenského, zabýval se nejvíce zhotovováním lékův a těšilo jej, jestliže mohl lidi zadarmo léčiti. Za to nemusil mu purkrabě počtů činiti a bez počtu prodával, pročež se tu nemohlo mluviti o pořádném hospodářství; na zlepšení panství se nic nevynaložilo, na lidi se nehledělo, pročež se mezi nimi krádeže vzmáhaly. 6) Roku 1700 dne 20. ledna prodal týž pán Kestřany Ferdinandovi knížeti ze Svarcenberka za 167.500 fl. 7) a potom připojeny k panství Protivínskému.
Lidomorna v Kestřanech – pohled ze zahrady