 |  |  |
Popis areálu
Kamenný most – nový kamenný most byl vystaven v 18. století Schwarzenberky na místě původního dřevěného padacího mostu.
Průjezd – vstupní prostor zachovaný téměř nezměněný ve své stavební fáze z roku 1516. Datum známe téměř přesně, protože nad hrotitým vstupním portálem je trám, po odebrání vzorků a provedení dendrochronologického datování víme, že strom, ze kterého je trám byl pokácen v roce 1516. Je zde patrné, že zde byla točnicová brána, zdvihací most, za branou se nacházela tzv. vlčí jáma. Poznatků je hodně a vykresluje to obranyschopnost a funkci tohoto prostoru. Celý prostor vznikl předsazením před původní hradbu.
Z tohoto prostoru se vcházelo vpravo úzkou chodbičkou do tzv. Velkého sálu. V levé části je vstup do malé černé kuchyně.
Velký sál – zaklenutý a v určitých částech jsou vidět zbytky maleb (provedené odkryvy v rámci restaurátorského průzkumu). Jedná se o pozdně gotickou až renesanční malbu. Patrná jsou obrovská šestidílná okna netypická pro toto období. Z venku byla okna chráněna masivními dubovými okenicemi, částečně plnící svoji obranyschopnost.
Sál sloužil k reprezentativním účelům, nikoliv dlouhodobému pobytu. Naproti vstupu jsou vidět částečné odkryvy dvou erbů. Ten vlevo je typický Švamberský (stříbrná labuť na červeném poli). Donedávna prostor rozdělený příčkami sloužící jako bytová jednotka.
Předkaplí – o této místnosti máme dvě možné teorie využití. Zazděný malý vstup z velkého sálu pravděpodobně sloužil pro úředníka, který sedával v této tzv. úřednické místnosti. Byly zde uchovávány a připravovány listiny k podpisu pro pána tvrze.
Druhou možností využití této místnosti díky velkému oknu, nad kterém je z venku umístěn křížek, tak se usuzuje, že to nějakou dobu sloužilo jakoby rozšířená kaple či sakristie. Původní kaplička nestačila a tak ji rozšířili směrem do tohoto prostoru.
Kaple – ač je malá, má krásně zdobený strop. Této pozdně gotické klenbě se říká sklípková či diamantová. Saze na stropě nejsou z důvodu, že by kaple vyhořela, ale v 18. – 19. století když kaple přestala sloužit svému účelu, tak vedle v místnosti byl byt poklasného (organizoval a řídil práce čeledi, staral se o koně, zem. výrobu a chod hospodářství) a ten potřeboval odvádět kouř z černé kuchyně a k tomu využil tento prostor kaple. Kaple byla zasvěcena sv. Máří Magdaléně, oblíbené světici Švamberků. V zásypu při archeologickém průzkumu byly objeveny zbytky cihlových tvarovek, které tvořily středový prut hrotitého okna.
Purkrabství – nejstarší část tvrze. Původně se vstupovalo do místnosti vpravo, která sloužila jako vstup do patra, do sklepa a do levé místnosti s žebrovou klenbou. Tato levá místnost byla místem k setkávání obyvatel tvrze, ale i jejich návštěv. Byla proto nejzdobnější. Žebra v místnosti jsou vyrobena z cihelných tvarovek, zřejmě proto, že cihla byla daleko levnější materiál, než kámen, který se používal na velkých stavbách. Tato výzdoba souvisí se slohovým zařazením do kontextu s Píseckým hradem. Z toho se odvozuje, že Kestřanští páni byli mansky příslušní k Píseckému hradu. Na píseckém hradě jsou téměř totožné klenby. Tato místnost byla jen minimálně přestavovaná. V patře se pak nacházely spací komory majitelů tvrze.
Věže a byt správce – věž u kaple a věž u brány měly ve své době hlavně funkci obytnou. Vždy se vstupovalo do prvního patra z hradeb. Místnost v prvním patře sloužila jako jakási chodba s posezením, odtud se chodilo do spodních pater (sklepů) a do horních pater. Druhé patro sloužilo jako „obývací pokoj“ obyvatel tvrze a ve třetím, nejvyšším patře se nacházely spací komůrky. Věž u brány byla za Švamberků přestavena a spodní patro (původní sklep) byl předělán na kancelář Švamberského správce a písaře. V místnosti vedle s renesančním portálem a šestidílným oknem, se pak nacházel jeho byt.
Lidomorna – jak název sám napovídá, věž sloužila jako příležitostné vězení. Původní jméno se nám zachovalo díky práci Augusta Sedláčka, který tvrze několikrát navštívil a zařadil je do svého díla „Hrady, zámky a tvrze království českého“. V této věži byly nalezeny lidské ostatky.
Studna – nachází se před věží lidomornou, je hluboká 9,6 m a byla vybudována ve 14. století. Původní hradní studna z počátku osídlení na tvrzi stávala mezi purkrabstvím a věží u kaple a podařilo se jí nalézt před několika lety.
| | |
Stavební fáze Horní tvrze
Horní tvrz prošla třemi velkými stavebními fázemi. První je z přelomu 13./14. století, kdy byla postavena jednoduchá tvrz obdélného tvaru (dnes budova Purkrabství).
Druhá velká stavební fáze pochází z let 1448 – 1451, kdy Horní tvrz vlastnil Vaněk Koktan. Tehdy vznikly obytné věže a hradba se vstupní bránou.
Třetí a poslední stavební fáze započala po roce 1492, kdy se majitelem stal Jindřich ze Švamberka, a na počátku 16. století nechal postavit palácový trakt s kaplí.
| | |
Historie
První písemná zmínka o Kestřanech pochází z roku 1315, kdy majitel Horní tvrze Albert z Kestřan daroval klášteru v Písku louku Okopanici. Albert z Kestřan měl tři syny, Michala, Šimona a Bartoloměje, jejichž jména se připomínají k roku 1338. Od prvopočátku měli páni na Kestřanech manskou povinnost vůči panovníkovi, což v praxi znamenalo, že v případě potřeby museli sloužit králi čtyřmi koňmi zbrojnými.
Dalším významným členem rodu byl Vaněk Koktan, který získal Kestřany roku 1446 koupí od svého strýce Arnošta. Horní tvrz zvelebil, nechal přistavit věže a hradbu s bránou, a udělal z ní na tu dobu moderní a pohodlné sídlo. Zřejmě i to bylo důvodem, proč si v roce 1452 král Jiřík z Poděbrad vybral Kestřany jako místo, kde se položil se svým vojskem, když táhl na odbojné město Písek.
V roce 1460 se majitelem Horní tvrze stal Bohuslav, synovec Vaňka Koktana. V roce 1475 přikoupil i Barochovský díl Kestřan (Dolní tvrz) a založil Velký Potoční rybník, který je dnes přírodní památkou. Synové Bohuslava z Kestřan, Václav a Jiřík, nabídli roku 1491 svou část Kestřan Jindřichu ze Švamberka. Prodej se uskutečnil v roce 1492, a hned poté si Jindřich vymohl na králi Vladislavovi osvobození Kestřan z manských povinností a král tak učinil ve prospěch všech kestřanských statků. V roce 1495 dokoupil Jindřich poslední díl Kestřan i s třetí tvrzí a sjednotil tak panství do jednoho celku.
Švamberkové přestavěli tvrz do podoby, kterou vidíme dnes, a z Dolní tvrze udělali pivovar. Panství v této době čítalo také 41 rybníků, a bylo téměř stejně výnosné, jako panství orlické.
Švamberkové zde zůstávají až do vymření místní rodové větve, kdy Jan Vilém II. ze Švamberka roku 1651 umírá. Panství zdědila jeho dcera Františka Polyxena, která si v témže roce bere hraběte Karla Francze Paara. Kvůli většímu pohodlí si v roce 1652 nechávají v Kestřanech stavět nový zámek. Založili u něj velikou okrasnou zahradu a vinici.
V roce 1661 umírá hrabě Paar. Františka Polyxena si nechává Kestřany až do roku 1678, kdy je prodává Elišce Zuzaně Vratislavové z Geršoftu. Od ní je ale už v roce 1685 kupuje Adam Humprecht Fortunát Koc z Dobrše, který se později stane dokonce hejtmanem prácheňského kraje. Není to však dobrý hospodář a za jeho správy Kestřany chátrají. A tak je už v roce 1700 prodává knížeti Ferdinandovi ze Schwarzenberka.
Kestřany byly připojeny k protivínskému panství a na zámku se usídlil schwarzenberský správce. Všechny cenné věci byly převezeny na ostatní schwarzenberské statky. V 18. století byl starý dřevěný most na Horní tvrz nahrazen kamenným. Také byl postaven lihovar a další hospodářské budovy.
V majetku Schwarzenbergů zůstaly Kestřany až do první pozemkové reformy v roce 1924. Tehdy panství prodali Státním lesům a statkům. V době komunismu obhospodařovalo Kestřanské tvrze JZD a na Horní tvrzi se až do 70. let bydlelo. V 70. a 80. letech přešel celý areál pod Prácheňské muzeum. V této době bylo provedeno zajištění tvrze a první opravy. V roce 1990 celý areál koupilo Zemědělské družstvo Kestřany a Horní tvrz vlastnilo až do roku 2005, kdy ji koupila rodina Haladových. Od této doby je tvrz v soukromých rukách a je postupně opravována.