Stavebně historický průzkum Horní tvrze

Stavebně historický průzkum Horní tvrz 1974

Dějiny objektu

Přehledu historických zpráv o tzv. horní tvrzi ve Starých Kestřanech je třeba předeslat několik poznámek o pramenné základně průzkumu. Prameny jsou jako u většiny sídel středověké drobné šlechty řídké. Jsou soustředěny v archivních fondech bývalých velkostatků Schwarzenberků a jejich předchůdců Švamberků ve státním archivu v Třeboni. Z těchto fondů je část fondu velkostatku Protivín pro 19. a 20.stol. ve stavu dlouhodobé rozpracovanosti a nepoužitelnosti. Mimoto sdělil státní archiv v Třeboni v době tohoto průzkumu  přípisem z 26.6.1974, tamní čj. Sar 157/201-74, že „je v současné době přetížen důležitými úkoly“. Z těchto důvodů není tento pasport vybaven údaji z 19. a 20.stol. a rovněž nebylo možno ověřit některá li­teraturou uváděná data ze 16.stol., pro jejichž pracné vyhledání je třeba rozsáhlejší součinnosti s archivními pracovníky.

Staré Kestřany leží na okraji staré jihočeské kulturní oblasti, jejíž mírná vrchovina byla velice záhy vhodná pro slovanské osídlení. A. Sedláček soudí z typu názvu na veliké stáří sídliště (Hrady, VII, s.243). A. Profous v jazykovém rozboru uvádí, že název Kestřany je již v nejstarších zprávách ze 14.stol. stabilizován a že se vyvinul delším jazykovým vývojem ze staršího tvaru Kystřany, odvozeného lexikálně od „kystra“, tj. novodobě „kostra“‚. V interpretaci názvu Profous váhá mezi typem čeledním(tj. ves lidí Kystrových“) jenž by ukazoval ke staršímu původu, a typem provenienčním („ves lidí z Kystry“), jenž by ukazoval na mladší, druhotný původ kolonizační. Možnost odvození z místní situace případných kosterních nálezů na možném prehistorickém pohřebišti Profous neuvažuje. Archeologicky ovšem podobný případ rovněž potvrzen není (A. Profous, Místní jména, II, s.222).

Bez ohledu na místní feudální statut v době knížecí je nut­no konstatovat vznik nové situace přibližně na přelomu 13. a 14.stol, jíž bylo včlenění Kestřan do manské soustavy, budo­vané posledními Přemyslovci i Lucemburky jak v pohraničních oblastech tak i na exponovaných místech vnitrozemí. D. Menclová vyslovila úvahu, že podle pozdějšího stavu soudě byl v Kestřanech vytvořen manský statek, příslušný ke Zvíkovu. Touto úvahou pak podpírá slohové a autorské souvislosti mezi Zvíkovem a kestřanskou horní tvrzí. Je však třeba konstatovat. Že v pramenech do konce 15.stol. není ani jediná zmínka o výkonu pravomoci zvíkovským purkrabím nad kestřanskými many a že ti naopak svoje právní záležitosti vyřizovali před věcně přísluš­ným dvorským soudem v Praze. Ani z obecně historických hledi­sek nejsou známa žádná fakta o existenci pevné soustavy manů při královském hradu Zvíkově. Naopak se zdá, že manové ve vnitrozemí s výjimkou zcela specifického případu Karlštejna byli organizováni mnohem volněji. Příkazy ovšem dostávali prostřednictvím královských hradů, jež však většinou nebyly pevně a trvale určeny. V daném případě přicházel v úvahu mno­hem pravděpodobněji Písek, jenž vzniknul nejméně koncem 1. pol. 13.stol. a již od té doby byl centrem správy kraje. Rovněž ne­víme, zda zařazení mezi manské statky bylo v případě Kestřan součástí širší promyšlené akce nebo zda bylo pouze nahodilým výsledkem realizace královského práva odúmrti. Rozsah a míst­ní příslušnost manské závislosti kestřanských vladyků jsou natolik nejasná, že nemohou sloužit za podporu zjištěných stavebních příbuzností.

S touto výhradou shledáváme spolu s A. Sedláčkem v okolí Písku ve 14.stol. rod s přídomkem „z Kestřan“, tamtéž nepo­chybně i usedlý. Podle nedoložené tradice se měl podílet v neznámém rozsahu na založení dominikánského kláštera v Písku po pol.13.stol. Jeho historicky doložení členové měli být i nadále příznivci tohoto kláštera, totiž r. 1315 Albert, r. 1338 jeho synové Michal, Šimon a Bartoloměj a r. 1354 Michalovi synové Beneš, Jan Petr a Mikuláš. Pro Kestřany z této skutečnosti neplyne nic víc, než že zde od poč.14.stol. musela s jistotou existovat nejméně jedna tvrz a to ta, která byla z obranného hlediska nejlépe situována. Podaný výčet jmen zároveň ukazuje, že již počal nebo pokra­čoval rozrod kestřanského rodu a s ním spojený rozpad stat­ku na menší díly. Z toho však neplyne nutnost vzniku dalších tvrzí nebo šlechtických sídel, neboť podobné případy se v rámci jednoho rodu většinou řešily rozdělením hospodářst­ví a ponecháním sídla v nedílu nebo v horším případě sporů rozdělením jednotlivých hradních stavení ba i traktů mezi podílníky.

Dětmi výše zmíněného Bartoloměje, řečeného Perclík vy­mřela roku 1360 jedna větev původního rodu. Z toho roku máme doložen první případ uplatnění lenní pravomoci, když král Karel IV. udělil odumřelou třetinu kestřanského statku jako výprosu třem šlechtickým sourozencům z blízké Lhoty Buzkovi, Přibíkovi, Ondřejovi a Jakubovi. Dalšímu genealogickému utřídění jednotlivých kestřanských vladyků věnoval A. Sedláček veliké úsilí a sotva bude v tomto směru možno je­ho výsledek podstatněji doplnit. Na konci 14.stol. zazname­náváme Mikuláše z Kestřan, nazývaného občas Baroch jako účastníka majetkových směn mimo Kestřany (r.1397 – PDS, I. s. 569) a jako člena manského senátu dvorského soudu (r.1399- DD VII, s.157, č.406; s.170, č.436). Zemřel před rokem 1416 (DD 2, s. 121). Sedláček jej ztotožňuje s velkou pravděpo­dobností s Mikulášem, zmíněným výše k roku 1354. Baroch měl potomky a založil jednu rodovou větev, jež v Kestřanech držela relativně konstantní díl, téměř s jistotou náleže­jící k „dolní“ tvrzi.

Z výše zmíněných sourozenců ze Lhoty je na konci 14.stol. znám jen Ondřej z Kestřan jako účastník majetkových transak­cí, člen a mluvčí manského soudu v Praze (PDZ I, s.465; DD VII, s.2, č.6; s.30, č.80; s.157, s.403; s.170, č.436). V téže době je ještě znám Arnošt z Kestřan, s nímž se set­káváme v podobných situacích jako s oběma předešlými a kte­rý zemřel v letech 1406-1416 DD VII, s.148, č.387; s. 157, č. 403, s.169, Č.434; s.170, č. 436).

Roku 1397 odumřel v Kestřanech ještě díl po Adamovi a Ro­manovi z Kestřan, který si vyprosil jakýsi Přech Kus z Březí a postoupil Rynartovi z Chotěbořic (AČ XXXV, s.271, č. 23). O jejich příbuzenských vztazích nic nevíme.

 Krátce před husitskými válkami byla zřejmě rozdrobenost kestřanského zboží dědictvím do vzdálených příbuzenských větví a výprosami odúmrtí dosti značná. Dva takové odtrže­né kusy vykoupili roku 1418 dva nedílní bratři Vojslav a Václav z Kestřan za 100 kop (DD 3, s. 45; 61, s.204)« Sedlá­ček je hypoteticky označuje za sirotky výše zmíněného Arnošta z Kestřan.

Souvislá majitelská posloupnost, umožňující také jistější poznatky o tvrzích, začíná až Arnoštem mladším z Kestřan, snad rovněž jedním ze synů předchozího Arnošta staršího. Arnošt mladší prodal roku 1446 Václavovi, jinak Vaňkovi Koktanovi a jeho synovcům Rynartovi, Janovi a Bohuslavovi z Kestřan za  372 kopy svoje manské dědictví, totiž „tvrz, poplužní dvůr“, poddané a pozemky (DD 61, s.346). Podle Sedláčka byl Arnošt s kupujícími v příbuzenském poměru. Podle dalších převodů je tato tvrz totožná s „horní“ tvrzí. Václav Koktán se zřejmě značně věnoval zlepšování svého statku jak přikupováním odtržených dílů, tak zřizováním nových hospodářských jednotek. Z takto rozhojněného majet­ku odprodal roku 1457 zmíněným synovcům poplužní dvůr s pod­danskými usedlostmi za 800 kop a roku 1460 ze svého podílu na statku doprodal samotnému Bohuslavovi z Kestřan za 400 kop tvrz, další poplužní dvůr a poddanské usedlosti (DD 5, s. 5, 59). Nešlo zcela viditelně o opakování trhu, jak se domnívá Sedláček, nýbrž o prodej dvou různých částí statku. Jejichž jediným majitelem se stal Bohuslav z Kestřan, když bratří Rynart a  Jan se podle Palackého a Sedláčka nechali na­jmout do vojenských služeb v Prusku a v české domácí válce a patrně svoje podíly Bohuslavovi postoupili. V té době ta­ké táhlo roku 1452 přes Kestřany proti odbojnému Písku vojsko Jiřího z Poděbrad, avšak zřejmě beze škod (Palacký, Dějiny, IV. vyd. sv.IV, s.157, 251). Bohuslav z Kestřan pokračoval ve zvelebování statku. Roku 1475 přikoupil barochovský díl Kestřan i s dolní tvrzí (DD 5, s.139, 330). Dále se staral o zdokonalení okolní rybniční soustavy. Roku 1475 založil důležitý rybník Potoční (Zíbrt, Zvíkov, s.118, č. 21). V těchto letech už také postupně statek předával svým dvěma dospělým synům, Václavovi a Jiřímu. Samostatný a nepřipoje­ný zůstával v Kestřanech už jen díl bratří Vojslsva a Jana z Kestřan.

Téměř zcelený kestřanský statek koupil roku 1491 pro­středkováním strakonického křížovnického velmistra Jana ze Švamberka jeho příbuzný zástavní držitel Zvíkova Jindřich ze Švamberka ve spolku s Děpoltem z Lobkovic od bratří Václa­va a Jiřího z Kestřan. 0 převodu jsou zachovány tři doklady, jež navzájem v některých údajích nesouhlasí. Podle parafrá­ze ztraceného švamberského originálu, pořízené poč. 17.stol. švamberským archivářem Březanem, měl Jindřich ze Švamberka koupit někdy v pol. dubna nebo 8.srpna 1491 (feria 2.post Sixti!, Zíbrt, Zvíkov, s. 110, č.5. 5; PDZ, II. s.449, lit. J 5) „tvrz hořejší Kestřany … i také dolejší tvrz Barochovsků cum attinentiis za 4500 kop míš.“ 21. září 1491 však postoupil své dobříšské panství svému společníkovi Děpoltovi z Lobkovic za druhou polovici Kestřan, s ním společně koupených a za další protihodnoty („v outerý u vigilii sv. Matouše“, rovněž podle Březanovy parafráze u Zíbrta, s. 108, č.1). Posléze si Jindřich ze Švamberka nechal vložit do dochovaného kvaternu dvorských desk 5.10.1491 (feria 3.post Francisci, DD 6, s.173), že od Václava a Jiříka, synů Bohusla­va z Kestřan koupil v Kestřanech dvě tvrze, z nichž jednu na­zývají hořejší a pustou druhou nazývají dolejší Barochovská, déle poplužní dvory bez udání počtu, jmenovitě vypočtené pod­danské usedlosti s pozemkovým příslušenstvím. Z tohoto pří­slušenství je pozoruhodný výčet vodních děl: rybníky „jeden velký ježto slove V lazyštěch, druhý Vlčice, třetí který slove Nový nade vsí, čtvrtý Barochovský, pátý pod těm jenž slove Malý Barochovský, šestý Podkestřanský starý, s struha­mi, po nichž voda de do rybnikuov, s řeků, i s tú struhú. po kteréž vodu vedú do haltejřuv i do přikopa a tu má Henrych z Švamberka s Janem z Kestřan spolu užíváti…“ Za popsa­ný majetek měl pan ze Švamberka zaplatit prodávajícím bratřím 1870 kop čes., tj. 3740 kop míš. Zbývající samostatný díl Kestřan s třetí tvrzí koupil pan ze Švamberka roku 1495 od Jana z Kestřan, zmíněného výše v souvislosti s užíváním napájecí strouhy k příkopům. Zcelený statek si nechal králem Vladislavem osvobodit od manství a vložil si jej do zemských desk.

Motiv koupě byl nepochybně především hospodářský a vzniká otázka, jak velký měl nový majitel zájem o šlechtické sídlo. D.Menclová odpovídá na tuto otázku kladně a odvolává se mj. i na archivní zprávy: „Roku 1516 slyšíme o koupi vápna na stavbu „zámku“ v Kestřanech a 1519 zde působí mistr Michal (České hrady, II, s. 490). První ze jmenovaných zpráv je upomínkou z roku 1516, zaslanou městem Vodňany Jindřichovi ze Švamberka. Uvádí se v ní, že mělo „zaplaceno být před dávným časem“ 20 centnýřů vápna (asi lOq), které odebral ko­vář Vít z Kestřan“ ku potřebě milosti Vašie zámku“ (StA Třeboň, CS, sign. II 338-6, kart. 197). Pokud uvedené množství není jen zlomkem jinde účtovaných dodávek, stači­lo by nejvýš na vybílení místností, k čemuž by ukazovala i profese jmenovaného řemeslníka. V žádném případě není v citované upomínce řeč o stavbě nebo stavění. Druhý údaj se nám nepodařilo v pramenech najít. Po Jindřichovi ze Švamberka Kestřany zdědil roku 1523 synovec Kryštof, který je v tomtéž roce hodlal prodat Petrovi z Rožmberka, jenž však v průběhu jednání zemřel (Sedláček, VII, s.245). Roku 1534 Kestřany zdědil Kryštofův syn Jindřich starší, který roku 1541 „na Kestřanech tvrzi“ a na celém statku zapsal vysoké věno manželce Kateřině z Pernštejna (DZ, sv. I/1, s.13, č. 22; DZV 83, lit. A 6). Sedláček o Jindřichovi bez odka­zu na prameny tvrdí, že za něho byla „hořejší tvrz obnovena a pěkně vystavěna“ (tamtéž). Snad dedukoval z úvahy, že Jindřich mohl tvrz připravovat na případné vdovské sídlo pro manželku. Roku 1572 před smrtí udělil své druhé manžel­ce Alžbětě z Rožmberka odkazem právo mj. „aby se uvázala… v tvrze (sic!) Kestřany“ atd. (DZV 18, lit. D 30). Plurální tvar „tvrze“ se opakuje i v marginální juxtě z roku 1574 o převzetí odkazu Alžbětou. V tom roce nechala Alžběta pro­vést inventarizaci převzatého majetku. Dochoval se soupis mobilií „při tvrzích Kestřanských“, v němž je zmínka o „ko­moře, kde úředník líhá … světnici velký nahoře v tvrzi dva vokrouhlá stoly a k nim stoliček 18, item víceji stolové 4 , item šentiš, …. v kanceláři …. světnici, kde úředník sedá… Item dva voltáříky …. “ (VS Protivín, sign. I A alfa 4e/l 1/2). Zmínka o velké světnici svědčí o existenci velké společenské místnosti, kde se mohlo scházet až 18 osob. Alžběta z Rožmber­ka zemřela za necelé dva roky a její majetek připadnul jejímu bratrovi, krumlovskému vladaři Vilémovi, od něhož však Kestřany vykoupil zpět Kryštof ze Švamberka roku 1581 (DZV 18, lit. D 30). Z jeho pozůstalosti podle dílčí cedule z roku 1584 při­padla „tvrz Kestřany, tak jakž sama v svém vlastním vohrazení a zavření se všemi pokoji což jich koliv v té tvrzi a neb při ní jest“ synovci Janovi Vilémovi ze švamberka. Je zde též vý­čet rybníků a to: „rybník Podvesní s Chotěborskym … rybník Kestřanský velký, rybník Barochovský velký … rybník potoční nad Kestřany, rybník Kukla, rybník Boční slově …. rybník Kestřanskej starej, rybníček Barochovskej malej … rybníček Mlejnskej …. “ (Vs Orlík, sign. VII G beta 1 b).

Hospodaření Jana Viléma bylo pasívní a projevovalo se po­stupným rozprodejem majetku jeho rodové větve. Syn Jiří Ernreich prodal roku 1612 rodové středisko Zvíkov a od té do­by zbyla kestřanská tvrz jako jediné obyvatelné sídlo této rodové větve. V červnu 1619 po bitvě u Záblatí byly Kestřany přepadeny a vydrancovány Buquoyovými husary. Jiřího syn Jan Vilém se na rozdíl od ostatních Švamberků nezúčastnil sta­vovského povstání a nebyl postižen konfiskací. Podle svě­dectví z druhé pol.18.stol. se zdržoval na kestřanské tvrzi, pokud nepobýval na statku vyženěném s manželkou Johanou Trčkovou z Lípy.

Jan Vilém zanechal tři dcery, jež se roku 1652 rozdělily o jeho pozůstalost tak, že prostřední Františka Polyxena, provd. hraběnka z Paaru dostala kestřanský statek za odhadní cenu 65875 zl. V dílčí ceduli se uvádí „zámek Kestřany, kte­rý je postaven z kamene a pokryt cihlami, ve kterém se na­chází několik pokojů, kvelbů a podzemních sklepů a který je však na střechách velmi sešlý“ (DZV 308, lit, A 20), R. 1655 postoupila Františka Polyxena statek svému manželovi, hrabě­ti Karlovi z Paaru, poněvadž ten ze svých prostředků vypla­til uznané pohledávky svých švagrových a dále „několik ti­síc zlatých vynaložil na obnovu zpustlého panství a ještě bude muset vynaložiti“ (RA Paar, sign, A XIII 144, kart.30). Do těchto nejbližších investic je třeba zřejmě zahrnout i stavbu nového zámku, jenž měl lépe vyhovovat hraběcím dobo­vým nárokům než středověká tvrz. Hrabě zemřel roku 1673 a Františka Polyxena prodala roku 1678 kestřanské panství Alžbětě Zuzaně Vratislavové z Gerštorfu za 85000 zl. Ve smlouvě se uvádí „starý a nový zámek Kestřany“, jimiž se míní horní tvrz a nový zámek (DZV 393, lit. R v). Po sed­mi letech prodala Alžběta Zuzana panství se stejnou formula­cí smlouvy Adamovi Humprechtovi Fortunatovi Kocovi z Dobrše roku 1685 za 125000 zl. (DZV 348, lit, B 2v). Hospodaření těchto krátkodobých majitelů, jak z dalších pramenů vyply­ne, nebylo úspěšné a nepřineslo ani žádné změny.

Na konci 17.stol. se malé keštřanské panství dostalo do ohniska zájmu Schwarzenberků, jejichž tehdy zahájené usilo­vání vyvrcholilo v 18.stol. vytvořením jihočeského dominia. V roce 1699 provedl komisař schwarzenberských panství v Čechách Jiří Antonín Bořek důkladnou šestidení prohlídku panství, z níž podal knížeti Ferdinandovi ze Schwarzenbergu obsáhlý referát. K předchozím osudům panství uvedl, že hraběnka z Paaru proda­la zpustlé panství Alžbětě Vratislavové a ta po některých zhoršením Adamovi Kocovi, nedávno jmenovanému hejtmanovi práchenského kraje. Koc se zabýval lékařskými a filantropickými experimenty na svých poddaných a o hospodářství svého jediné­ho purkrabího se nezajímal. Na místě shledal komisař vedle zámku tři staré budovy, z nichž o třetí uvádí: „Dále vlevo v třetí staré budově, kde před časem bydlíval pan ze Švamberka, jsou sice pěkné pivní sklepy a 2 lednice, nad nimi klenutá kancelář, stará kaple sv.Maří Magdaleny, v níž ne­dávno vikář z Bělčic zakázal bohoslužby, naproti špatné obydlí purkrabího a jízdního sluhy, vozová kůlna a 2 staré věže. Nahoře je však všechno zničené (runirt). Střechy jsou šindelové a zčásti též cihelné.“ Všechny tři staré stavby komisař shledal poničenými a děravými, takže jejich oprava si vyžádá velký náklad. Poněvadž pak se zdá, že by panství mohlo být dosti výnosným v produkci obilí, ale není tu žád­ná opravdová sýpka, doporučuje, aby se patra všech tří sta­rých objektů včetně horní tvrze adaptovala jako sýpky, což by mohlo stát asi 2000 zl. (Vs Protivín, sign. I A alfa 4e/l). Trh kestřanského panství se uskutečnil 20.1.1700 za 167500 zl. Ve smlouvě se uvádějí mj. „starý a nový zámek Kestřany s kaplí sv.Maří Magdaleny uvnitř“ (DZV 407, lit.A 1).

Nad novým paarským zámkem neprojevila nová vrchnost žádné nadšení a proto se staly Kestřany pouze hospodářskou jednotkou bez voluptuárního využití. Po brzkém zakoupení sousední­ho trautmannsdorfského panství Protivín, byly k němu Kestřany administrativně připojeny a s ním zařazeny do schwarzenberského fideikomisu. Při koupi Protivína nechala vrchnost roku 1710 vypracovat od zeměměřiče Maxmiliána Stránského mapu tohoto pan­ství, na níž jsou pohledově zobrazeny z jižní strany i Kestřany. Podobný pohled je zachycen i na anonymní mapě z roku 1725 (VS Protivín, Nová sbírka map, sg. A 31, A 22).

Stránského mapa z roku 1710 podává pohled na Kestřany při­bližně od jihu, při čemž půdorysná situace je poněkud poruše­na (západní průčelí zámku je vytočeno do zorného pole jako dobře viditelné, kdežto jihozápadní průčelí horní tvrze je vytočeno a zakryto za hmotou věže). V nízkém pozorovacím úhlu jsou vstupní brána horní tvrze a část jihovýchodního průčelí zakryty hmotou zámku. Po levé straně vystupuje nejzřetelněji hmota hranolové jižní věže, z níž jsou patrna tři horní podla­ží zděné stavby a nad nimi hrázděné podsebití, vrcholící dlátkovou střechou. Po pravé straně vystupuje k východu jihový­chodní křídlo s výrazně vyznačenými třemi osami vysokých oken. Od nároží je viditelné kratší křídlo severovýchodní s podobně naznačenými dvěma osami. Obě křídla jsou kryta valbami. Od zmíněného nároží postupuje od východu k dolní tvrzi úsek hradby, prolomený brankou. V pozadí za oběma obytnými křídly je naznačen hranolový útvar bez střechy, který je patrně to­tožný se severovýchodní hranolovou věží a budí dojem zříce­niny. Na západní straně pod jižní věží vně tvrze jsou za­kreslena dvě vedle sebe ležící, severojižně orientované sta­vení pod sedlovými střechami, obíhaná pruhem buď cesty nebo spíše příkopu.

Anonym z prvního desetiletí 18.stol. zakreslil kestřanský areál z většího nadhledu rovněž od jihu. Horní tvrz je obté­kána příkopovou strouhou, v jejímž nejzápadnějším ohbí vně vlastní tvrze je zakreslena přízemní stavba s mlýnským kolem, totožná zřejmě s dvojicí stavení, zmíněných výše u Stránské­ho. Nad touto stavbou je zachycena vlastní tvrz od jihozápad­ního nároží. Postupuje nižším křídlem pod valbovou střechou a v rozporu s dnešním stavem se zalemuje kolem jižní hranolové věže v nezjistitelném úhlu ke hmotě brány. Výšková úroveň je stále nezměněná. V úseku k jihozápadu jsou naznačeny 4 osy, před věží 2, nad obloukově zaklenutou bránou rovněž dvě. Vel­ká jižní hranolová věž se takto ocitá až uvnitř disposice. Vystupuje nad střechy obíhajících křídel dvěma patry a tří­osým podsebitím, na němž hrázdění naznačeno není (na věži dolní tvrze naznačeno je). Valbová střecha vystupuje do vy­sokého dláta. Na východ od útvaru brány navazuje samostatně pod vlastní vyšší valbovou střechou křídlo, jež bylo patrně původně reprezentační. Je otevřeno ve třech osách patra ná­padně širokými a vysokými okny. Za tímto křídlem vystupuje jehlanová střecha, patřící zřejmě severovýchodní hranolové věži. Tato střecha vrcholí jakýmsi tupým lucernovitým útva­rem. Od východního nároží křídla tvrze je opět naznačen úsek zdi k dolní tvrzi. Do zaklenutého otvoru nazpůsob brány je tu podle kresby zaústěna příkopová strouha.

Ve fondu protivínského velkostatku je zachován soubor pí­semností o stavební činnosti a stavebních rozpočtech, týka­jících se objektů na panství za celé 18.stol. Zde se nachází pouze návrh ze 4.3.1700 tohoto znění: „Starý švamberský zámek mé vespod krásné sklepy a lednice, ve středním podlaží pěkné kvelby, nahoře ale vesměs malé neforemné pokoje. Prejzová krytina a vazba jsou zcela a úplně sešlé. Proto je třeba za­střešení, vazbu a malé pokojíky snést, provést novou trámovou vazbu a zřídit novou obilní sýpku, jíž je tu největší potřeba. Poznámka. Střecha může ještě jeden rok stát, ale cihlami vyzděná trámová vazba musí být pro velkou tíži snesena. Dolní klenuté pokoje je pouze třeba vybavit novými podlahami a po­něvadž to bohatě stačí, mohou být zároveň zhotoveny s minimálními náklady dvojité vysoké sýpky.“ (Vs Protivín, sign. VI B beta 2/164, ad 7). Do konce století se pak už nevyskytují doklady o stavební činnosti na „horní“ tvrzi.

V úvodu připomenutý stav novější části fondu Vs Protivín znemožňuje pátrání po změnách na kestřanských objektech v 19. a 20.stol. Pouze ve fideikomisních spisech zemského soudu v Praze byly nalezeny popisy v rámci odhadu schwarzenberské fideikomisní podstaty z roku 1867. Zde se nejpr­ve po popisu „dolní“ tvrze uvádí: „Poněvadž tu stojí bez účelu a určení, prostá jakékoliv architektonické nebo jen stavební hodnoty, může být oceněna jen hodnotou materiálu, který by se získal její demolicí. Poněvadž však náklady na demolici zdiva vysoko převyšují cenu získaného kamene, jeví se stavba zcela bezcennou a ve všech směrech nepotřebnou.“ Dále se pokračuje o „horní“ tvrzi: „Nedaleko od výše popsa­ného malého hradu se nachází v zámeckém areálu na severní straně druhý, podobný, tzv. velký hrad. Sestává ze tří oddě­lených, rovněž věžovitých bašt, z nichž severovýchodní je okrouhlá a dvě ostatní na obdélném půdoryse. Jihozápadní bašta má základový čtverhran o rozměru 4 sáhy 5 stop. Všechny řeše­né objekty mají různé výšky, jihozápadní je nejvyšší, jsou provedeny masivně z režného zdiva pod převýšenými pyramidál­ními taškovými střechami. Také tyto voluptární stavební objekty nemají žádnou aktivní hodnotu a mely by být proto jedině ponechány ke zničení zubem času“ (SÚA, Fdk, kart. 388, VII E 7, Popis panství Kestřany, ad I/2,3).

Ve spisech vídeňské Centrální komise ani ve spisech čes­kého Památkového úřadu se nenašly doklady o zájmu památko­vých orgánů o objekty v Kestřanech.

2. Prameny,ikonografie, plány, edice pramenů a literatura.

Prameny :

Státní ústřední archiv (SÚA)

             Desky dvorské (DD), sv, 2, s.121; sv.3, s.45; sv.5, s.5,59,

330; sv.6, s.173, 193; sv.61, s.204, 346

Desky zemské větší (DZV), sv. 18, lit.D 30; sv.83, lit. A 6; sv. 308, lit. A 20; 393, lit.R 7 v; sv. 398, lit. B 2v; sv. 407, lit. A 1; hlavní kniha sv. K IV, fol. 1

Fideikomisní spisy zemského soudu (Fdk), sign, VII E 7 Popis a odhad panství Protivín 1807, kart. 388 – Popis pan­ství Kestřany, ad 1/2,3

Státní archiv Třeboň (StA)

Sbírka cizí statky (CS), sign. II 338-6i, kartón 197 Velkostatek (Vs) Orlík

sign. VII G beta N 1/b Dílčí cedule Jana Jiřího a Jana

Viléma ze Švamberka z roku 1584, s.73,74

Velkostatek (Vs) Protivín

sign. I A alfa 4e/l, 1 1/2, 2 Nabytí statku Kestřany 1574-1712 sign. VI B beta 3a Stavby a opravy na panství Protivín 1699 – 1811

sign. VII B beta 2/164/2 ad 7, Stavební preliminář 1700

Státní archiv (StA) Třeboň, pobočka Jindřichův Hradec Rodinný archiv (RA) Paarů, kartón 30, sign. A XIII 144

Ikonografie :

1. Stránský, Pohledové zobrazení tvrze od jihu v kreslené

mapě z r.1710, StA Třeboň, Vs Protivín, mapa A 31 Anonym, Pohledové zobrazení tvrze od jihu v malované mapě asi po r.1700, tamtéž, mapa A 22

Plány s

Geodetický ústav

Elaborát katastrálního měření, 1837, měřítko 1:2880

Státní archiv Třeboň

Mapa Kestřan a Skočic, s.d. (po r.1700), bez podpisu a měřítka, Vs Protivín, mapa č.23

Mapa panství Drahonic, Kestřan a Skočic, s.d. (asi po r.1700), bez podpisu, graf.měřítko 1 míle, Vs Protivín mapa A22

Mapa panství Drahonic, Protivína a Křešťovic, 1710, Max. Stránský, graf.měřítko 1 1/2 míle (1 míle – 302 mm), Vs Protivín, mapa A31

Plán rybníků na panství Protivín, 18.stol., bez podpisu a měřítka, Vs Protivín, mapa č. 25

Edice pramenů:

Desky dvorské království Českého, VII, První kniha puhůnná 1383-1407, pův. sg.DD 18, ed. G.Friedrich, 1929 (DD VII), s.2, Č.6; s.30, č. 80; s.148, č.387; s.157, č. 403; s.169, č.434; s.170, č. 436

3. Stručný architektonický rozbor.

Horní tvrz ve Starých Kestřanech je součástí rozlehlého souboru, jež tvoří ještě tzv. Dolní tvrz, zámek a soustava hospodářských budov. Horní tvrz je situována v sever­ní polovině tohoto území, na závěru mírného ostrohu, skláně­jícího se k jihu. Jádrem jejího složitého organismu je obdél­né přízemní stavení tzv. „purkrabství“ uprostřed severní polo­viny areálu. Jeho dnešní sedlové střecha navazuje na střechu mladšího hospodářského prostoru, zabírajícího severozápadní úhel obvodové hradby. Hradba obemyká jádro tvrze ze tří stran, severovýchodní nároží zde zpevňuje menší válcová, na vnitřní straně mírně zploštělá věž. Objekty po obvodu jižní poloviny tvrze tvoří především dvoukřídlé přízemní palácové stavení s průjezdem na dvůr, se zvalbenou sedlovou střechou. V ustu­pující líci dotýká se nároží paláce při západní stěně průjezdu dvoupatrová nárožní věž pod jehlancovou stříškou. Navazující krátké západní křídlo kryje nad přízemím střecha sedlová. Při protější straně nádvoří váže se na kratší východní palácové křídlo s bývalou kaplí druhá, rovněž dvoupatrová hranolové věž, vystupující z obrysu východní obvodové linie areálu. Věž je dnes překryta opět nižší jehlancovou střechou.

Jednotlivé díly tvrze:

1.       Čelní dvoukřídlý palác
2.     Jihozápadní nárožní věž s krátkým přilehlým křídlem

III.   Severovýchodní hranolová věž

1.    „Purkrabství“
2.     Severní obvodové hradba s nárožní oblou věží, hospodářské stavení, přístavky

Čelní dvoukřídlý palác

Průčelí

Vjezdový portál průjezdu v levé krajní ose jihový­chodního průčelí je přístupný stoupající mostní rampou s plnými parapetními zídkami, vyzděnými z lomového kamene, cihel a jejich úlomků. V porušené krycí vrstvě osazeno při záp. straně blíže vjezdu několik rozměrných pále­ných desek. Rozevřené konce zídek místní rampy jsou opatřeny žulovými koulemi. Boky rampy ze smíšeného zdi­va navazují bez přerušení na vyzdívky parapetů, nad zá­sypem bývalého obvodového příkopu tvrze je patrný úsek cihelného záklenku mostního oblouku. Při portálu vni­ká most do šikmé soklové přizdívky levé třetiny průče­lí.

U vlastního portálu je zřetelné dodatečné prohlou­bení prahové úrovně k získání mírnějšího sklonu pří­jezdové rampy ke dvoru. Portál je osazen do mírně vpadlého obdélného pole se zazděným otvorem po jedno­stranné kladce pův. padacího mostu. Svislá kamenná ostění portálu jsou okosena, lomený cihelný záklenek byl omítnut, okosení bylo vytvořeno přisekáním cihel. Nad obdélným rámem portálu je patrný vylehčovací segmento­vý cihelný pas. Zazděné obdélné okénko vedle portálu má cihelná ostění se stopami červené pasparty. Nad pravým okrajem šikmé soklové přizdívky jsou pak nad sebou dvě menší obdélná okénka, z nichž horní je za­mřížované do dřevěného rámu. Následující díl čelní fasády v úrovni přízemí je trojosý, při čemž střední osu tvoří dvě okna, sdružená do dvojice, (Okna dvoukřídlá šestidílná, osa­zená v líci.) Starší členění průčelí prozrazují stopy sle­pých okének v nadpraží oken dnešních, s širokými rámy s uchy při všech čtyřech rozích. Původní úpravu však představovaly tři velké obdélné otvory, do nichž byla dnešní menší okénka dodatečně vsazena. Jak odhaluje sonda při dnešním levém okně, měly původní otvory cihelná vykrojená ostění s příčným kamen­ným břevnem a zřejmě se dvěma svislými pruty. Přímý cihelný překlad vylehčoval segmentový pas.

Nad sdruženými okny ve střední ose je dnes zřetelný jen obrys tohoto vylehčovacího pasu, který přetíná rámované sle­pé okénko z pozdější úpravy. V bocích pravého krajního okna připomínají původní svislá ostění širokého otvoru svislé spáry a skoby pro zavěšení vnějších okenic.

V úrovni suterénu člení dnešní čelní palácové průčelí dva pravoúhlé vstupy do sklepů, obložené hladkými žulovými kvád­ry. Prahový kvádr pravého krajního portálku tvoří starší oko­sené ostění, snad z původního palácového okna. Dodatečné prů­razy obou otvorů připomínají cihelné obezdívky. Sonda při průčelním zdivu mezi oběma otvory, hluboká 1m odhalila po­kračování lomového zdiva průčelí směrem ke dnu bývalého příkopu.

Západní bok paláce při jihozápad. nárožní věži je vyzděn z lomového kamene s četnými mladšími vysprávkami, cihlami, úlomky cihel a prejzů. Šikmá soklová přizdívka dílu při nároží je se zdivem tohoto boku provázána, v levém koutě je však zřetelný doraz palácového zdiva ke hmotě jihozápadní nárožní věže. V úrovni přízemí průčelí jsou zřetelné cihelné zazdívky dvou obdélných otvorů, z nichž levý má zazdívku ulo­ženu do dřevěného rámu. S tímto otvorem sousedí blíže k věži drobný obdélný průduch s omítnutými okosenými hranami.

Severovýchodní palácové průčelí je čtyřosé se stopami ně­kolika fází úprav. Se starší fází souvisí stopy malované rů­žové nárožní rustiky, kterou překrývá mladší tmavý svislý nárožní pás, navazující zřejmě na tmavě okrový pás v podřímsí. Dvě levé krajní okna jsou – stejně jako na čelním průče­lí – osazena v líci, dvoukřídlá, šestidílná. Stejně i zde jim předcházely podstatně větší trojdílné okenní otvory s příčníky, které připomínají stopy růžových a bílých rámů a závěsy na okenice. Mladší úpravu průčelí doplňovaly nad dnešní­mi okny rytá slepá okénka, rámované okrovým pásem s uchy na všech čtyřech rozích. Stejné malované okénko je zřetelné i v 1. ose zleva v úrovni sklepů. Vychýlené zdivo nárožního dí­lu bylo staženo několika kleštinami, spojovací zeď směrem k dolní tvrzi byla k nároží pouze přiložena. V  líci pravé špalety bývalého druhého velkého okna od nároží probíhá v úrovni suterenu zřetelná svislá spára.

Ve třetí ose od nároží je dnešní šestidílné okénko vlo­ženo do mělké vysoké niky se segmentovým záklenkem. Cihel­nou obezdívku niky překrývala hladká omítka, nahozená v mladší fázi novou vrstvou s okrovým pásem po obvodu. Po­slední okno vedlo do palácové kaple. Má šikmé cihelné špa­lety s lomeným záklenkem. V hloubce byly použity čtvrtkruhem vykrojené cihelné tvarovky.­

Dvorní průčelí je velmi prosté. V pravém koutě při náro­ží věže ústí do nádvoří průjezd lomeným portálem s okosenou hranou, jehož omítnutý lomený cihelný záklenek byl proveden z cihel. Okosení levého svislého žulového ostění pokračuje po hraně zhoupnutého patníku až k vozovce, pravý kvádr ostě­ní byl vytržen, soklový díl s patníkem uložen v přilehlém koutě nádvoří. Kolem otvoru jsou patrny stopy růžového rámu. Uprostřed zbývajícího dílu průčelí byla provedena nízká měl­ká nika s půleliptickým cihelným záklenkem, který býval rov­něž lemován růžovým pruhem. Nika s dvířky ke sklepu rozrušu­je nižší široký cihelný pas ze starší fáze výstavby. Posled­ní otvor při levém koutu nádvoří tvoří novodobý obdélný dře­věný rám s výplňovými dveřmi a nadsvětlíkem. Pod okrajem střechy, probíhají v omítce dvě rovnoběžné rysky.

Krátké (východní) dvorní průčelí má v ose při nároží zpo­la zazděný lomený portálek s okosenou omítnutou hranou. Ci­helná ostění portálku byla dodatečně opatřena plochým štuko­vým rámem, na jehož zbytcích jsou stopy růžového nátěru. Vel­ké kruhové okno nad portálkem má šikmé omítnuté špalety a po jeho obvodu jsou opět patrny stopy barevného rámování.

Severní štít krátkého křídla s kaplí je až po okap vyzděn z lom.kamene svrstvami cihel. Zbytky omítek naznačují červenavou nárožní rustiku. Trojúhelník štítu pod střechou je vyzděn výhradně z cihel. Dnešní vstup do bývalé kaple tvoří prostý dřevěný rám.

Rozbor disposice paláce

1. Prostor průjezdu je mezi dvěma pasy zaklenut křížovou, patrně cihelnou omítnutou klenbou s pokleslým vrcholem. Čela klenby jsou téměř půlkruhové. Blíže předního portálu byla v západní štítové zdi provedena nika, obezděná ci­hlami a překlenutá segmentem. Uprostřed prostoru další široká nika pod segmentovým pasem dodatečně zmenšena za­zdívkou s rozvodnou deskou elektřiny. Na protějším boku průjezdu vystupují při čelním průčelí dřevěné schody do podkroví, chráněné cihelnou parapetní zídkou. Následuje novodobý vstup do chodbičky k bývalému velkému sálu a cihlami obezděné čtverhranné okénko do přilehlé černé kuchyně.
2. Černá kuchyně při průjezdu je sklenuta neomítnutou seg­mentovou klenbou, z níž vyrůstá konický sopouch.
3. Střední spojovací chodbička mezi průjezdem a bývalým velkým sálem s vyrovnávacími schůdky je překryta omítnu­tým segmentem.

4,5,6. Prostor velkého sálu, rozdělený příčkami na bytovou jednotku je zaklenut valenou klenbou půleliptického prů­řezu, ukončenou na vých. straně neckovitě. Patky klenby vybíhají z pravoúhlých bočních přizdívek. V nejzápadnějším dílu (4) je klenba vykrojena dvěma trojhrannými výsečemi proti sobě, jejichž vrcholy jsou vytaženy do výrazných hřebínků. Střední díl (5) byl na celou šíř­ku mezi bočními přizdívkami rozevřen dvojicí širokých styčných výsečí s hřebínky, neckový závěr (6) člení dvojice styčných koutových výsečí opět se zdůrazněnými hřebínkovými hranami. Široké okenní niky překrývají seg­mentové pásy.

7. Krátké křídlo obsahuje pouze dodatečně rozdělený prostor a bývalou kaplí. Na vstup z kouta nádvoří navazuje dnes užší chodbička s vloženým dřevěným strůpkem, jehož spá­ry kryjí lišty. Dřevěné stočené schodiště vede odtud do horního dílu pod klenbu původního celku.

8.    V čele chodbičky ústí nový vstup do zhruba čtvercové místnosti, překryté záklopovým trámovým stropem, jehož prvky mají sejmuté hrany.

9. Horní místnost uzavírá valená omítnutá klenba téměř půl­kruhového průřezu s jednou trojúhelnou výsečí nad nikou směrem k sousední kapli. Klenba byla provedena z cihel cca 5,5 – 6 cm vysokých.

10. Úzký protáhlý prostor bývalé kaple s trojbokým závěrem v krátkém palácovém křídle rozevírá se na sev. straně širokou, dodatečně na boku přizděnou nikou se vstupem na dvůr. Na protější straně byly provedeny dvě mělčí niky, rovněž pod segmentovými záklenky, z nichž západ­nější prosekána a připlentována pro komínový průduch. Na východní niku navazují šikmé špalety vstupního otvo­ru do sousedního prostoru s trámovým stropem (8). Kapsy a zbytek příčky a další stopy naznačují dodatečnou adaptaci zrušené kaple na černou kuchyň. Sklípková klenba kaple, složená z pěti hvězdicových dílů, datu­je vznik prostoru do počátku 16.stol.

Sklepy pod palácovou budovou

11. Pod bývalým velkým sálem nalézají se v suterénu dva do­datečně předělené prostorové celky. Menší z nich – upro­střed půdorysu čelního křídla – tvoří valeně klenutý prostor s téměř půlkruhovými čely, s vrcholnicí rovno­běžnou s čelní fasádou. Cihelnou omítnutou klenbu vy­krajuje dvojice poněkud nepravidelných styčných výsečí, vyrůstajících z pravoúhlých koutových příložek. Směrem do bývalého příkopu navazuje na niku úzký průchod čelní zdí, zaklenutý omítnutým cihelným segmentem. S obou stran je průchod uzavřen pravoúhlým žulovým portálkem s ozubem, patrně klasicistního původu. Vložená příčná zeď oddě­luje dnes menší díl prostoru směrem ke dvoru, kde na niku výseče navazuje zrušený sestup z nádvoří, obezděný cihlami a překlenutý stoupajícím cihelným segmentem. Vstup do sousedního dílu suterenu vedl dalším žulovým pravoúhlým portálkem.
12. Druhý sklep pod východní polovinou čelního křídla je dnes předělen dvěma příčkami. Jeho valená klenba půl­kruhového průřezu orientovaná rovněž podél čelního průčelí byla provedena z cihel a omítnuta. Dvě výseče se zaoblenými vrcholy při vnější obvodové zdi vybíha­jí z hran hlubokých nik, na něž navazuje konické stříl­nové okénko a dodatečný vstup od bývalého příkopu, rá­movaný pravoúhlým žulovým portálkem. Na severní straně širší trojúhelná výseč se zaobleným vrcholem otevírá průchod do stejně širokého protáhlého sklepa při vý­chodní obvodové zdi krátkého palácového křídla.
13. Sklep pod krátkým palácovým křídlem, výrazně mladšího

původu je překryt několika úseky cihelných valených kle­neb a pasů. Větší díl byl sklenut neomítaným cihelným segmentem, sevřeným dvěma nižšími, téměř půlkruhovými pasy pod příčnými konstrukcemi v přízemí. Směrem ke dvoru ústí odtud otvor ve slabé cihelné příčce do men­ší obdélné kobky, v jejich stěnách je patrný lomový kámen s úlomky cihel. Strůpek byl vyklenut cihlami do segmentu.

Poslední díl sklepa pod krátkým křídlem odpovídá zhruba půdorysu kaple v přízemí. Dva úseky cihelných segmentů překrývají zčásti šikmou rampu, ústící kdysi před lo­meným portálkem kaple na dvůr. Boční průraz, dodatečně opětně zazděný, spojoval rampový výlez ze sklepa se starším chodbovitým dílem suterénu před východní hra­nolovou věží.

Krov – vaznicové soustavy

Krytina – tašková šupinová

1. Jihozápadní nárožní věž s krátkým přilehlým křídlem

Jihozápadní nárožní věž tvoří čtyřpodlažní hranolová hmota, mírně lichoběžného půdorysu, překrytá stanovou střechou. Průčelí věže překrývá hrubší porušená omítka, pod níž – zejména v soklové části – je patrné lomové zdivo, poměrně pravidelně řádkované. Jihovýchodní (čelní) průčelí bylo v úrovni suterenu dodatečně proraženo obdélným vstupem s trá­movým překladem. Okno v ose nad ním, bylo obloženo kamennými kvádry s ozuby. Nepůvodnost této úpravy potvrzuje jednak se­stavení kvádrů a dále cihelné vyzdívky v parapetu a v nad­praží. Z doby gotické výstavby věže pochází zde pouze dvě obdélná okénka v 1. a 2.patře, rámovaná kamenným ostěním se sejmutými hranami ve všech čtyřech hranách. V mladší fázi byla okénka orámována plochým štukovým pásem, uchovaným částečně v l.patře. Pod korunou zdiva objevují se v pra­videlných rozestupech kapsy na šikmých podpěrách bývalé věžní nástavby. Kapsy se opakují na všech bocích věže.

Západní průčelí je v úrovni suterenu i přízemí provázáno s lící sousední hradby, pouze v dálce cca 2m dolů od římsy přilehlého křídla objevuje se zřetelná oddělující spára. Z prevetového arkýře v úrovni přízemí zůstaly zachovány pouze dva žulové krakorce se sejmutými hranami. Podobné krakorce v nejvyšším patře nesou dosud žulovou desku a ci­helnou obezdívku pravoúhlého arkýřku s porušenou pultovou stříškou. Navazující krátké křídlo otvírá se k bývalému příkopu rozměrným trojdílným oknem s příčníkem, jehož ostění a pruty tvoří okosené žulové kvádry. Nepravidelná ci­helná obezdívka svědčí o dodatečném prolomení otvoru do starší gotické konstrukce. Stejně jako okénka věže bylo pak okno rámováno vyhlazeným štukovým pásem. Novodobým zásahem bylo okno opatřeno vnějšími dřevěnými křídly. Šikmo vlevo nad oknem počínají potom slepé kapsy, které v pravidelných roze­stupech pokračují až k nároží areálu. Sloužily patrně k osaze­ní trámů vnějšího hradebního ochozu.

Severovýchodní dvorní průčelí má v přízemí osazen lomený pozdně gotický portálek s přetínavými pruty, vybíhajícími ze šikmo vzhůru seříznutých soklíků. Podle nepravidelné obezdívky lze soudit, že byl dodatečně osazen do staršího zdiva věže. Původní přístup do věže byl patrně pouze v 1.patře dochovaným sedlovým portálkem, jehož okosené hrany mají rovněž šikmo vzhůru seříznuté výběhy. Pod portálem zůstal zlomek dvojitého kamenného krakorce. Sousední obdélné okénko po pravé straně má sejmuty všechny čtyři hrany, stejně, jako okénko v ose nad portálem v úrovni 2.patra. Obě byla orámována vyhlazenými pá­sy v okolní hrubší omítce. Poslední okénko téhož typu bylo provedeno ve 2.patře na severozápadním, průčelí – dnes nad střechou přilehlého krátkého křídla. Ploché průčelí tohoto přízemního křídla překrývá vyhlazená omítka. Její rozrušené části odhalily okrové rámování zrušeného pravoúhlého vstupu, z něhož se dochoval nadpražní žulový kvádr. Sousední cihelná zazdívka odpovídá nepravidelné nice v interieru. Úzký krček mezi křídlem a bývalým vozovým prostorem při „purkrabství“ otevírá se dnes ke dvoru po ubourání přístavby obloukem své valené klenby.

Rozbor disposice nárožní věže s přilehlým křídlem.

14. Prostor přízemí nárožní věže vyrovnávají přizdívky na pra­videlný obdélný půdorys, nad kterým byla vyklenuta cihelná křížová klenba s výrazně lomenými čely. Na západní straně vyrůstají hrany klenby z nepravidelných koutových přizdívek. Okenní nika v 253 cm silné čelní zdi věže byla původ­ně o cca 40 cm na obou stranách širší, jak odhalila sonda do spodní omítkové vrstvy. Mladší přizdívka niky byla vyzděna z cihel stejného formátu jako klenba a její koutové výběhy (6 x 14 x 29). Úzká omítnutá prevetová nika na zá­padním boku je zaklenuta segmentem a na boku opatřena drob­nou schránkou.

15. Prostor kosočtvercového půdorysu v sousedním křídle spo­jený s věží pravoúhlým renesančním portálem, jehož žulové ostění zdobí trojitý rámec z oblounů, který se ve výši soklu pravoúhle zalamuje. Odsazenou nadpražní římsu tvo­ří deska, podepřená žlábkovnicí a dvěma oblouny. Okenní nika s cihelnou obezdívkou a segmentovým záklenkem je uzavřena žulovým trojdílným oknem s příčníkem, o kterém je zmíněno v popisu západního průčelí. Sonda do okenní špalety obnažila základní omítkovou vrstvu se zaoblenou hranou, kterou překryla druhá vrstva, zvýrazněná na ná­roží červenavým nátěrem, odděleným černou linkou. Dnešní vrstva je v pořadí třetí. Na nádvorní straně překryla no­vodobá zazdívka niku bývalého vstupu ze dvora, s rozevře­nými špaletami a segmentovým záklenkem. Současně byla přizdívkou skryta i nepravidelně zahloubená a omítnutá nika nalevo od dvorního vstupu.

16. šikmé špalety sedlového vstupního portálu do 1.patra vě­že byly novodobě vyrovnány cihelnými přizdívkami. Zacho­vána zůstala hluboká boční závorová kapsa. Prostor 1.pat­ra, zbavený stropu přisvětlován dvěma okénky s Šulovými okosenými rámy. Konické niky zaklenuté segmenty z lomové­ho kamene byly opatřeny bočními kamennými sedátky. U již­ního okénka těsně za kamenným rámem jsou dosud dvě mělké kapsy na zachycení štítové okenice. Levá kapsa byla opat­řena dřevěným žlabem, pravá byla obložena cihlami. Podle stop na žulovém ostění bylo okénko chráněno mřížemi. Stěny prostoru kryjí dosud zčásti hrubé omítky,
17. Výšky konstrukce podlahy 2.patra věže určují zřetelné ústupky na třech stranách obvodového zdiva a kapsy po stropních trámech. Patro, otevřené dnes do krovu, má stěny opatřeny omítkou podstatně hladší než ve spodním podlaží. Tři boční okénka s žulovými okosenými rámy ma­jí šikmé špalety a segmentové záklenky z lomového kame­ne rovněž dosud pokryty vyhlazenou omítkou. U otvoru jsou opět boční sedátka. Nika prevetu pod segmentovým záklenkem byla na boku dodatečně přizděna cihlami. Dve­ře prevetu byly původně osazeny v mělké pravoúhlé nice.

18. Suteren pod nárožní věží je přístupný dodatečným průra­zem z bývalého příkopu. Průchod zdí s dřevěným dveřním rámem má špalety ze smíšeného zdiva a cihelnou segmen­tovou klenbičku. Z cihel je i klenba vlastního prostoru, vyrovnaného zřejmě v souvislosti s přízemím na pravo­úhlý půdorys s nepravidelně pětibokou výsečí nad vstu­pem. Čela a patky klenby byly provedeny z lomového kame­ne, cihelná klenba má nižší půleliptický až segmentový průřez. Při stěně k nádvoří byl kout prostoru dodatečněvyplněnpravoúhlým cihelným blokem s podklenutou rampou, připo­mínající panské schodiště do přízemí věže, jehož použí­vání si ovšem vyžadovalo zaslepení nebo omezeni použí­vání pozdně gotického portálku na nádvorní straně příze­mí věže.
19. Do obvodu krátkého západního křídla patří ještě užší

chodbička při jeho západním čele, přístupná dnes izolo­vaně z kouta dvora. V chodbičce pod trámovým stropem byla vybudována menší pec a žebříkové schodiště na pů­du. Úsek valené klenby, otevřený ke dvoru mezi štítem popisovaného křídla a hospodářským prostorem při se­verozápadním koutě hradby, byl vyklenut z cihel na vy­rovnávací přizdívku po pravé straně. V koutě v ploše klenby vykrojen široce rozevřený sopouch.

Krov – nad věží s némětky zpevňuje rozpěrné kříže, nad přilehlým křídlem je krov hambalkový (s hambalky, podloženými uprostřed trámcem). Krytina věže i sousedního křídla – dvojitá tašková.

III. Severovýchodní hranolová věž.

Dvoupatrový podsklepený objekt pod stanovou střechou, vysunutý z líce obvodu tvrze. Čtvrtá strana směrem ke dvoru – dodatečně uzavřena slabší zdí. Lomové zdivo vě­že je na bocích provázáno s přilehlými obvodovými kon­strukcemi souboru, na fasádách se dosud uplatňují zbyt­ky zatřené omítky.

Severovýchodní průčelí bylo v úrovni suterenu doda­tečně proraženo vstupním otvorem, jehož dřevěný rám vylehčuje cihelný segmentový pas a boky průrazu vyrovná­vají nepravidelné přizdívky ze smíšeného zdiva. Každé podlaží nad suterenem otvírá se k severovýchodu jedním menším okénkem, v nepřesné osové vazbě nad sebou.

V přízemí byl opět dodatečný průraz novodobě obezděn cihlami a později zmenšen na jednoduchý obdélník pod přímým cihelným pasem. Okénka v 1. a 2.patře mají nao­pak původní žulové okosená ostění, při čemž okosení v 1.patře vyrůstá ze šikmo vzhůru seříznutých výběhů, ve 2.patře obíhá po všech čtyřech stranách.

Podobná okénka s okosenými hranami jsou dochována po jednom v každém nadzemním podlaží i na jihovýchodní boč­ní fasádě. Okénko v přízemí bylo však později zazděno. Na severozápadní boční fasádě věže bylo u zazděného okénka v téže úrovni zřejmě vytrženo ostění. Okénko s okosenými žulovými kvádry po obvodu bylo zde ušetřeno pouze v nejvyšším patře. V úrovni l.patra je vysunut z líce fasády zbytek prevetového arkýře na dvou kamenných krakorcích s úseky cihelné obezdívky.

Uzávěr věžového útvaru na nádvorní straně je zjevně do­datečný, vzniklý ve dvou etapách. První etapu tvoří zdivo v úrovni přízemí a 1.patra, které časově na obvodové ostat­ní konstrukce věže zřejmě dosti brzy navazovalo. Z původního stavu je dochován v 1.patře lomený kamenný portálek, jehož okosená hrana vyrůstá ze Šikmo dolů skrojených výběhů. Nad portálkem proveden vylehčovací pas z lomového kamene. Cha­rakter portálku svědčí pro 14.stol. Vzhledem k jeho použití v mladším gotickém uzávěru věže, lze předpokládat, že jeho původní umístění bylo jinde, snad v bývalém „purkrabství“.

Přízemí dvorního průčelí je dnes rozrušeno třemi novodobými pravoúhlými otvory, obezděnými cihlami. Vysoká nástavba zdi v úrovni 2.patra se projevuje nepravidelným úskokem zdiva. V ose nad lomeným portálkem v 1.patře byl ke dvoru otevřen rozměrný otvor pod cihelným segmentovým záklenkem a s pravo­úhlými cihelnými špaletami.

Rozbor disposice východní hranolové věže.

20. Novodobě upravené přízemí obsahuje dva prostory, oddělené příčkou s širokým otvorem pod segmentovým záklenkem. Pro­story jsou pod rovnými omítnutými podhledy.
21. 1. patro, přístupné pouze lomeným portálkem od dvora je dnes bez stropu. Zásah požáru připomínají především oho­řelé zhlaví stropních trámů. Okénko na jižním boku má nad šikmými špaletami pův.cihelný segmentový záklenek, kladený na šalování, podobná okenní nika v čele prosto­ru byla zaklenuta lomovým kamenem. V obou případech by­lo šalování pod záklenky podloženo cihelnou vrstvou (formát použitých cihel – 6/13/26). Vstup do niky prevetu na severním boku byl vložen do mělkého pravoúhlé­ho vpadlého rámu. I zde jsou pod výběhy segmentové klenbičky vrstvy cihel.

22. V úrovni 2.patra, dnes bez podlahy i stropu, byla doda­tečná zeď ke dvoru nasazena šikmo na starší díl spodní. Tři okénka se šikmými špaletami překrývají segmentové záklenky, na bocích upravena sedátka.

23. Sklep pod věží byl sklenut dvěma poli valené klenby do­sud gotického charakteru. Klenby spočívají uprostřed

na subtilním čtverhranném pilířku, z jehož hran vyrů­stají společné trojúhelné výseče se zaoblenými rohy. Klen­by půlkruhového průřezu byly provedeny z lomového kamene na šalování. Dodatečný vstup z prostoru bývalého příko­pu byl obezděn smíšeným zdivem a překlenut cihelným segmentem. Původní vstup byl orientován směrem ke dvoru. Vstup do přilehlé chodbičky při dvorním průčelí věže má nepravidelně rozevřené špalety, pod záklenkem z lomové­ho kamene, na který navazuje užší půlkruhový pas ze stejného materiálu, podložený v patkách cihlami. Otvor byl později zazděn cihlami. Přilehlá chodbička byla původně součástí výstupu ze sklepa přímo na dvůr. Dnes je nad částí obdélného pů­dorysu původní valená klenba z lomového kamene, nepra­videlně půlkruhového průřezu, na kterou navazují směrem k jihu dva úseky cihelných segmentů. Se segmenty byla zde zřejmě přezděna i lomová patka na nádvorní straně. Upravená chodba ústila k mladšímu výstupu na dvůr pod bývalou kaplí. Průchod byl opětně dodatečně zazděn.

Krov stanové střechy věže – koutové a střední krokve zpevňují rozpěrné kříže.

Krytina – dvojitá tašková.

1. „purkrabství“

– původní jádro nejstarší zděné výstavby tvrze na obdélném půdorysu, s dvojicí prostorů v přízemí a v su- terenu. Nad přízemím – dnes prostá sedlová střecha.

Jihovýchodní průčelí.

Zčásti dosud omítnuté průčelí je dnes v podstatě tříosé. V prostřední, mírně do prava vychýlené ose je osazen hlavní vstupní portál, obložený mohutnými žulo­vými kvádry. Hrany bočních ostění, sedel i rovného nadpraží byly okoseny, výběh okosení byl na bocích šikmo dolů seříznut. Předložené schody před portálem tvoří prvky starších ostění se sejmutými, nebo pravo­úhle vykrojenými hranami.

V sousední ose vpravo od vstupu jsou nad sebou tři otvory. Při terénu vstup do sklepu v dřevěném rámu, obezděný cihlami. Čtvercové okénko nad ním mé mříže ukotveny rovněž do dřevěného rámu s cihelnou obezdívkou, šikmo vpravo vedle dnešního okénka je patrný boční díl původního okenního otvoru, dnes zazděné­ho cihlami, který měl pravoúhlý tvar a okosené hra­ny. Těsně pod římsou proveden rozměrný otvor do pod­kroví. Vlevo od portálu je osazeno prosté pravoúhlé novodobé okno s cihelnou obezdívkou. Sonda do terénu dvo­ra pod oknem obnažila boční zdi staršího sestupu do sklepa, patrně ještě patrně jeětě předbarokního původu. Současně sonda odhalila nelícovaný povrch základového zdiva bu­dovy, který svědčí o tom, že dnešní suteren sloužil od počátku jako sklep a nikdy nebyl přízemím. Dále vlevo navazuje v ploše průčelí purkrabství nová konstrukce hospodářského přístřešku v severozápadním koutě hradby.

Prostý severovýchodní štít objektu, z podstatné míře zbavený omítky, je uprostřed porušen částečným vytrháním lícové obezdívky. Zazděné původní okénko do přízemí mé protáhlý štěrbinový tvar a je obloženo tesanými kvádry s okosenými hranami. Dřevěné bednění lomenice sedlové střechy bylo zčásti odstraněno.

Severozápadní (zadní) průčelí objektu je zcele bez původních architektonických detailů. Lomové zdivo s četnými vysprávkami úlomky cihel je dosud částečně omítnuto. Mladší okno a nika ve stěně jsou obezděny cihlami.

Jihozápadní průčelí je dnes ukryto v hospodářském přístavku při koutu hradby. V omítnuté líci jsou zde patrny obdélné zazdívky mladších oken z přízemí a 30 cm nad dusanou hliněnou podlahou původní obdélné sklepní okénko, situované na šířku. Kvádry, kterými je okénko obloženo, mají seříznuté hrany. Poloha a tvar okénka opět dosvědčují, že původní výška tere- nu kolem jádra tvrze se výrazně nezměnila.

Rozbor disposice „purkrabství“ – přízemí

25. Vstupní portál z nádvoří ústí do malé předsíně lichoběžného půdorysu, zaklenuté plochou klenbičkou, blížící se České placce. V šikmém boku chodbičky je osazen další sedlový portál se sejmutou hranou, lišící se od hlav­ního vstupu pouze mírným stlačením a poklesnutím cípů sedel a dále seříznutím bočních výběhů okosení směrem vzhůru.
26. Místnost za portálem v pravé polovině přízemí překrývá  valená klenba nepravidelného téměř půlkruhového průřezu, vložené sem dodatečně na široké boční přizdívky. Vznik této klenby souvisí časově s oddělením před­síňky a s oběma sedlovými portály.

Nejhonosnější prostor tvrze obsahuje levá (západní) po­lovina přízemí purkrabství. Obdélný prostor je zde za­klenut dvěma poli křížové klenby s klínovými vyžlabenými žebry, které se stýkají v plochých kruhových svor­nících. Mezilehlé i koutové konzoly tvoří prosté, pří­padně mírně prohnuté jehlance s různě vysokými náběžními štítky, U koutových konzol jsou náběžní štítky vyso­ké cca 6 cm, celé konzoly cca 32 cm. Na náběžní štítky potom přímo dosedají prefabrikovaná žebra z cihelných tvarovek, dlouhých 16 cm. Žebra jsou široká 17 cm, výžlabky 8 cm a navazující stezky 3 cm, stezky klínu 6 cm). Poněkud odlišná situace je u obou mezilehlých konzol, kde na vyšší náběžní štítky (cca 32 cm) nava­zuje ještě cca 90 cm vysoký žeberný výběh, který tvoří s konzolou jediný kvádr. Teprve od této výseče navazují typisované cihelné tvarovky. Samotnou klenbu s lomenými čely i žebra se svorníky pokrývá dnes silná vrstva omítek a nátěrů. Okenní niky prostoru mají segmentové záklenky. Sondy při podélných stěnách místnosti zachytily omítky plochostropého suterenu před vložením jeho dnešní klenby z druhé gotické fáze.

Sklepy „purkrabství“

Vstupní prostor v jižní polovině půdorysu purkrabství je zkrácen obezdívkou schodiště ze dvora. Obezdívka, nejspíše barokního původu, byla provedena převážně z cihel, Úsek nad cihelnými schody překrývá klesají­cí cihelný segment. Nika na boku schodiště obnažuje pokračování úseku valené klenby sklepa až k původní obvodové zdi objektu. Klenba vlastního sklepního prostoru provedena z lo­mového kamene a omítnuta, čela jsou půlkruhová. Síla boční přizdívky pod klenbou (40 cm) je patrná při průchodu do druhého sklepa, nad kterým je vykrojena segmentová výseč.

Do průchodu byl vložen gotický půlkruhový portálek se sejmutou hranou a šikmo dolů seříznutými výběhy. Osazení portálku časově přechází vložení kleneb. Jeho podoba odpovídá době kol. poloviny 14.stol. V dnešním stavu je původní práh prohlouben o 65 cm. Z rubové strany – směrem od následujícího prostoru – se bývalé dveře portálku zajištovaly závorou, po níž se dochova­la hluboká boční kapsa. Valená klenba pod druhou polovinou purkrabství byla sem rovněž vložena dodatečně. Má půlkruhová čela, na jejím líci jsou zřetelné otisky šalovacích prken, na které byl kladen štípaný lomový kámen. Na severním čele a ve vchodové nice jsou dosud zachovány zbytky jednovrst­vé hrubozrné, na povrchu vyhlazené omítky. Dodatečné nasazení klenby připomíná omítnutá hrana rozevřené špalety za vstupním portálem. Na severním čele sklepa byla vyzděna pravoúhlá schránka překrytá větším kamenným kvárem, protější čelo bylo proraženo dodatečným výstu­pem na dvůr, který byl však v další fázi zrušen a na­hrazen dnešním. Nika výstupu ke dvoru byla obezděna cihlami a překlenuta segmentovým pasem. Sonda při severním čele narazila ve hloubce 50 cm pod dnešní podlahou na starší valounkovou dlažbu. Násyp tvoří vesměs stavební odpad. Druhá sonda v jihozápadním koutě sklepa do hl 80 cm zjistila v patce klenby dodatečné cihelné vysprávky a podezdívky.

Krov nad purkrabstvím – novodobý, vaznicové soustavy (v podkroví patrna omítka stěn původně plochostropého východního dílu přízemí).

Krytina – tašky drážkovky.

1. Severní obvodová hradba s nárožní oblou věží,hospodářské stavení a přístavky.

Obvodová hradba severní poloviny areálu je provázána s obě­ma čtverhrannými věžemi. V lomovém kameni, kladeném do po­měrně pravidelných řádek jsou ponechány na západním boku lešenové otvory a při koruně další řada otvorů, zřejmě po konstrukci ochozu. Tyto otvory se částečně opakují i na severním a východním vnějším boku hradby, kde byly navíc provedeny v nižší poloze drobné čtverhranné střílny se šikmými špaletami.

Pravoúhlé okno z hospodářského prostoru při severozápad­ním nároží hradby je zamřížováno pruty čtvercového průře­zu. Kolem okna byla vyhlazena omítka. Zazděný, dodatečně zřízený otvor vlevo okna na témže severozápadním plášti měl segmentový cihelný záklenek a z téhož materiálu vy­rovnány špalety. Zazdívka provedena ze smíšeného zdiva. Rovněž na vnitřním líci hradby jsou zřetelné pravidelné kapsy po trámech ochozu. Při vnitřní stěně oblé věžice nárožní jsou v kapsách dosud zasunuta zhlaví trámů.

30. Tato nárožní věž na půdorysu kruhu se seříznutým vnitř­ním segmentem převyšuje cca 4 m dnešní hradební korunu. Je dnes již bez střechy a bez dělících konstrukcí jedno­tlivých podlaží. V dnešní úrovni zasypaného příkopu byl do věže vytrhán přístupový otvor. Původní vstup tvořil portálek na vnitřní okosené stěně, na který se vstupo­valo z ochozu. Portálek má cihelný, mírně lomený zákle­nek, pravoúhlé špalety vylícovány z lomového zdiva a práh podložen žulovým kvádrem. Této úrovni odpovídají na vnějším plášti tři částečně zazděná úzká střílnovitá okénka s kamennou deskou v nadpraží.
31. Do nejvyšší úrovně věžičky se vstupovalo podobným portálkem jako v předchozím podlaží. Tentokrát půlkruhový portálek byl překlenut cihelným pasem a špalety zalícovány lcm.kamenem. Portálek je dnes zazděn cihlami, seříznutá zhlaví trámů pod prahem připomínají předsazenou lávku. Pozdější pravoúhlý vstup tohoto podlaží byl proražen smě­rem nad korunu severní hradby. Má přímý cihelný překlad a cihelnou obezdívku. Okénko, směřující v této úrovni k severu, je jako jediné ve věži obloženo žulovými kvád­ry s okosenými hranami. Východní okénko v tomto podlaží překrývá opět pouze kamenná deska, špalety byly nověji přezdeny z cihel.
32. Hospodářský prostor vznikl oddělením severozápadního kou­tu hradby dvěma zdmi v navázání na jižní a západní stěnu „purkrabství“. Vjezd z nádvoří má půlkruhový záklenek a zavírá se dřevěnými dvoukřídlými vraty. Podobný průjezd mezi purkrabstvím a severozápadní hradbou s dřevěným trá­mem v nadpraží byl opětně zazděn lomovým kamenem a úlom­ky cihel. Prostor lichoběžného půdorysu je uvnitř omítnut a otevřen do krovu sedlové zvalbené střechy, navazující výškou hřebene i římsy na střechu purkrabství.

Krov je vaznicové soustavy.

Krytina – tašková šupinové.

K novodobým přístavkům do prostoru nádvoří tvrze patří v současné době zděný záchodek při severním boku křídla a bývalou kaplí a zděný objekt chlévků pod pultovou taškovou střechou, přisazený k severovýchodní obvodové hradbě.

Studna byla vyhloubena při oblé nárožní věži.

4. Stavební historie objektu

Ke stavbě horní kestřanské tvrze byl zvolen výběžek ne­výrazného ostrohu, mírně se sklánějící jihovýchodním směrem. Zatímco se na třech stranách dalo počítat s přirozenou ochra­nou mokřinami, bažinami a později rybníky, bylo nutno na se­verozápadní straně přetnout stráň ostrohu příčným příkopem a spojit jej se systémem vodních nádrží. Vcelku výhodná polo­ha byla jistě využita již při založení nejstaršího panského sídla v obci, jehož podobu již neznáme a jehož vznik patrně souvisel s budováním manské soustavy posledními Přemyslovci v okolí královského hradu a města Písku. Nelze vyloučit, že jádrem této nejstarší zemanské tvrze v Kestřanech byla již dnešní přízemní budova tzv. „purkrabství“, situována v iso­lované poloze uprostřed severozápadní poloviny areálu. Objekt obdélného půdorysu obsahuje v suterenu i v přízemí dvojice prostorů, z nichž západní v přízemí byl sklenut dvěma poli křížové žeberné klenby s hladkými kruhovými svorníky a jehlancovými konzolami. Konzoly a zřejmě i svorníky byly pro­vedeny z žuly, klínové žebra s výžlabky tvoří cihelné pále­né tvarovky. Jednoznačné datování stavby D.Menclovou do 60tých let 13.stol. (České hrady I, str. 277) spočívá na předpokladu koutových římsových konzol s hřibovitě přehnu­tými okraji krycích desek, typickými pro raně gotické fáze staveb v Písku a na Zvíkově, které však na Kestřanské tvrzi nejsou a nebyly. Tím ovšem odpadá jediný spolehlivý detail, který by zdůvodňoval rané datování vzniku purkrabství do doby kol. r. 1260. Nápadnou podobnost tvaru mezilehlé pětiboké konzoly i typu žeber s výžlabky nalézáme spíše u klen­by závěru Kostela sv. Havla v Kyšenci. Velmi blízká se jeví pak zvláště příbuznost s klenbou sakristie děkanského chrámu v Písku, která zřetelně patří až ke II.etapě výstavby koste­la.

Naznačené okolnosti a celkový ráz jádra kestřanské horní tvrze včetně cihelných žeber prostoru v přízemí prokazují nezbytnost posunout vznik tohoto objektu až na sklonek ra­né gotiky, nejspíše do období Václava II. Vazba na stavební huť působící v Písku je zde velmi pravděpodobná, zvláště při tradici i při prameny doloženému faktu, že páni z Kestřan byli příznivci píseckého dominikánského kláštera. Zjednodu­šená situace při analyse D.Menclové vznikla i údajem, že portál mezi oběma sklepy je hrotitý. Ve skutečnosti má půl­kruhový záklenek a jeho tvar s okosenými hranami a šikmo dolů seříznutými výběhy nesvědčí již vůbec 13.stol., takže musíme předpokládat jeho dodatečné osazení patrně kol. po­loviny století následujícího. Při rekonstrukci podoby nejstaršího kamenného jádra kestřanské tvrze nutno vyvrátit i další závěr autorky Českých hradů. Že oba sklepy byly pů­vodně bezpochyby přízemím. Ve skutečnosti, jak ukazuje obna­žená úroveň nepravidelného předzákladu při levé polovině vstupní fronty, měl suteren od počátku funkci sklepa. Po­tvrzuje to ostatně i situace staveniště a boční okénko do suterenu nad podlahou dnešního hospodářského prostoru při jihozápadní straně objektu. Zděné obdélné jádro mělo tedy teren kolem sebe v úrovni, nelišící se příliš od dnešní, snad pouze směrem k severovýchodu se nádvoří poněkud více sklánělo. Oba sklepy byly původně pod trámovými stropy a omítnuty. Omítnuta byla i původně neklenutá místnost v mír­ně zvýšeném přízemí v sousedství žebrově zaklenutého prosto­ru. Podle dochovaných fragmentů měla nízká okénka do tohoto přízemí asi vesměs obdélný tvar s okosenými hranami na všech čtyřech stranách, do sklepů byla okénka podobné, avšak položená na šířku. U křížově klenutého prostoru mož­no předpokládat odlišnou úpravu otvorů, jejich podoba stej­ně jako původní podoba vstupních motivů nám zatím uniká. S velkou pravděpodobností lze předpokládat dřevěnou obyt­nou nástavbu „purkrabství“, dřevěné byly kol r.1300 patrně většinou i ostatní předpokládané objekty tvrze s opevněním. K nejstaršímu obvodu patřila snad již i dnešní studně v se­verním koutě hradby.

0 dalším stavebním vývoji D.Menclová předpokládá (české hrady II. str. 490), že dosud patrně dřevěné nebo valové opevnění setrvalo až do počátku 16.stol., kdy bylo teprve sneseno a nahrazeno dnešním systémem s hranolovými věžemi, s okrouhlou věžicí na severním nároží, s palácovým vstup­ním křídlem a kaplí. Povrchová prohlídka objektu však prokazu­je, že další vývoj tvrze byl podstatně složitější, projevu­je se odlišnost stylová i spáry, naznačující postupné zá­sahy. V zásadě tvoří jednotný starší systém především opev­nění se všemi věžemi, k němuž bylo dodatečně přidáno dvou­křídlé palácové stavení se sálem a kaplí. Datování obran­ného systému horní tvrze v Kestřanech do značné míry ztěžují zcela nedostatečné výsledky dosavadního studia malých a středně velkých panských venkovských sídel, které dosud nepřekročilo stadium počátečního poznávání. Architektonické detaily, kterých je zde celá řada i analysa pramenů umožňu­jí obecně zařadit hradby a věže horní tvrze do širokého ča­sového úseku od konce 14.stol. až hluboko do druhé třetiny století následujícího. V I.variantě lze zúžit tento časový úsek na závěr 14.stol.období předhusitské. V tomto obdo­bí je v Kestřanech uváděno současně několik pánů, často s významnými funkcemi v manském senátu a soudu. Jestliže vyloučíme Mikuláše Barocha, který se petrně tehdy isoloval na vlastní tvrzi, dále pak r.1418 dva vykoupené odtržené díly bratrů Václava a Vojslava, které mohly být, jak plyne z návaznosti pramenů, základem třetí, blíže zatím neznámé kestřanské tvrze, zůstávají zde jako možní stavebníci ještě Ondřej z Kestřan, Arnošt z Kestřan, dále Adam a Roman, po nichž získává majetek kol r.1397 Rynart z Chotěbořic. Zá­sahem jednoho, nebo několika z nich mohlo být staré raně gotické jádro obehnáno hradbou s oběma hranolovými věžemi a oblou obrannou věžičkou na severním nároží. Všechny tyto díly jsou spolu stavebně provázány. O společné akci něko­lika spřízněných stavebníků by mohl svědčit i obytný cha­rakter obou hranolových věží. Podoba severovýchodní věže jako velké, dovnitř otevřené bašty je snad jen zdánlivá. Účel bašty těchto rozměrů na relativně nejlépe chráněné straně tvrze by byl dost problematický. O jejím převážně obytném charakteru svědčí zejména úprava interieru s okén­ky a prevetem, budovanými současně se stavbou. Snad šlo spíše o nedokončenou realizaci rozsáhlejšího záměru, který byl však velmi, záhy opuštěn a torzo uzavřeno provizorní stě­nou, se zdivem věže neprovázanou, které umožňovala případné další pokračování. Lomený portálek s okosenou hranou, osa­zený v l.patře této dodatečné plenty hlásí se svým typem zjevně do hlubšího 14.stol. a naskýtá se otázka, zda tady nebyl druhotně použit, např. v souvislosti s dodatečným zaklenutím sklepů a přízemí v „purkrabství“ a s vložením nových sedlových portálů do tohoto původního jádra. Stla­čený půdorysný tvar oblé nárožní věžice je v nejnovější literatuře, v kontrastu ke kruhové věžici dolní tvrze, po­važován za typově mladší (české hrady II., str. 490 a n). Původ tohoto tvaru by však bylo možno vyložit i respekto­váním polohy starší studny, kvůli níž se zřejmě mírně vychyluje i průběh přilehlé severozápadní hradby.

Ve druhé variantě by bylo možno vložit výstavbu hradeb­ního obvodu horní tvrze s věžemi nejpozději do období hospodaření Václava Koktana a později jeho synovce Bohu­slava po r.1446. Vzhledem k významnému postavení před­husitských držitelů Kestřan a k celkovému charakteru tehdej­ší doby, přikláníme se k I.variantě a předpokládáme dobu vzniku hranolových věží a hradebního systému tvrze do do­by Václava IV. Určitou podporu této dedukce přináší i srovnání s články dolní tvrze, jejíž věžové jádro i pod­le rozboru archivních pramenů náleží době předhusitské, zatím co v pozdějším 15.stol. se stává součástí tvrze horní a k r.1491 se uvádí patrně jako pusté. Články i charakter věžového jádra dolní tvrze vykazují s věžemi tvrze horní značnou příbuznost. Zejména vstupní sedlový portál v 1.patře vyšel zjevně z rukou téže skupiny kameníků,Která zhotovila i všechny dnes známé sedlové portály v tvrzi hor­ní, z nichž dva byly vsazeny do staršího jádra, třetí se stal součástí jižní nárožní věže,

V r. 1491 získává horní i dolní tvrz Jindřich ze Švamberka zástavní držitel Zvíkova, za 4 roky poté zceluje celý statek přikoupením tvrze třetí a nechává si jej králem Vladislavem osvobodit od manství a vložit do zemských desk. Přestože kou­pě byla zřejmě motivována především hospodářskými důvody, znamená období nového majitele završení výstavby horní tvrze a uzavření její základní hmotové i prostorové podoby.

Ranným dílem švamberské etapy je např. vložení lomeného portálku s přetínavými pruty do parteru jihozápadní nárožní věže a zaklenutí prostoru za ním cihelnou křížovou klenbou s lomenými čely. Nejvýraznějším dílem pozdní gotiky je zde však dnešní vstupní palácový trakt s křídlem bývalé kaple se sklípkovou klenbou. Palácový trakt byl s velkou pravděpodob­ností vložen do příkopu před starší jihozápadní hradbu, kte­rá navazovala ne nárožní věž. U této jihozápadní nárožní vě­že je zřetelné dodatečné přisazení palácové budovy s prů­jezdem, na severovýchodním boku je pak předpokládané starší nároží hradby zřetelně vymezeno svislou spárou. Charakter tohoto stavebního počinu již pomalu předznamenává pozdější renesanční cítění. Buduje se sice dosud brána s padacím mostem, převážnou plochu nového traktu zabírá však sál pod trámovým stropem, osvětlovaný pěti velikými trojdílnými okny s příčníky. Podobné okno s okosenými žulovými pruty bylo pak zřízeno i v novém menším dvorním přístavku při nárožní věži. Existence těchto rozměrných oken na třech vnějších bocích tvr­ze staví starší obranný systém kolem areálu ve značné míře do formální polohy. Je zjevné, že se nedále počítá s objektem převážně jako pohodlným sídlem pozdně středověkého velmože a sídlem správy jeho statku. Sklípková klenba bývalé kaple sv. Maří Magdaleny souvísí s podobnými švamberskými stavbami na Orlíku, znalost klenutí do sklípků byla ostatně rozšířena i v blízkám Písku, o čemž svědčí příklady z několika tamních měšťanských domů.

Pozdější Švamberkové udržují a zvelebují tvrz především jako věnný či vdovský statek. Od počátku 17.stol. však švamberské hospodářství upadá a projevuje se postupným rozprodejem rodového majetku. V r.1612 došlo i na rodové středisko Zvíkov a Kestřanská horní tvrz se od té doby stává jediným sídlem této rodové větve.

Renesanční švamberské zásahy jsou již na stavebně dokon­čeném objektu poměrně malé. Kromě ještě dílčích adaptací obytných, úředních i hospodářských prostorů, zaznamenáváme dnes jako hlavní čin pokročilejšího 16.stol. překrytí velké­ho sálu v čelním palácovém traktu hřebínkovou lunetovou klen­bou a zaklenutí odpovídajícího prostoru v suterenu s uprave­ním výstupu na dvůr. Renesančního původu byl pak dále portál mezi nárožní věží a přilehlým přízemním přístavkem, rámovaný trojitým oblounovým pásem a zatížený římsovou deskou.

Vnitřní podobu kestřanské tvrze i způsob jejího využití v 16.stol. dokresluje inventární popis z r. 1574, v němž se připomíná velký sál se šesti stoly – z nichž dva byly okrou­hlé, kaple se dvěma oltáříky, kancelář, komora a kuchyň.

Vedle zemědělského hospodaření bylo zdrojem výnosu statku zvláště rybníkaření. Nejméně 6 rybníků vzniklo již ve stře­dověku, průběhem 16.stol. se jejich počet zvýšil na 10.

V r.1619 po bitvě u Záblatí byly podle pramenů Kestřeny přepadeny a vydrancovány Buquoyovými oddíly. Současný stav horní tvrze však vylučuje větší destruktivní zásahy do táto stavby. Tehdejší majitel statku Jan Vilém nebyl postižen konfiskací, protože se na rozdíl od ostatních Švamberků ne­zúčastnil stavovského povstání. Kestřanská tvrz byla potom vedle vyženěného statku jeho stálým sídlem. Tři dcery Jana Viléma si v r.l652 rozdělily pozůstalost tak, že Kestřanský statek s horní tvrzí získává Františka Polyxena. Tvrz je při té příležitosti označována v dílčí ceduli jako dosti sešlá a panství zpustlé. Poslední větší stavební zásahy se tedy zřej­mě vyčerpaly v 16.stol., nadále byla tvrz asi jen spoře udr­žována pro potřeby dočasného panského sídla. Stavbou nového zámku poklesl význam tvrze na byty a kanceláře panských úřed­níků. Statek nadále postupně pustne tak, že Schwarzenberský komisař v r.1699, jehož úkolem bylo zprostředkovat připojení panství ke schwarzenberskému jihočeskému dominiu, shledává na horní tvrzi sice pěkné pivní sklepy a 2 lednice a klenu­tou kanceláří nad nimi, starou kapli – v níž byly nedávno zakázány bohoslužby, naproti však špatné obydlí purkrabího a jízdního sluhy, nahoře všechno zničené a stavby děravé, takže si jejich oprava vyžaduje velký náklad. Koupený statek byl pozdě­ji administrativně připojen k panství Protivín. Dochované po­hledové mapy z této doby zachycují dosud konečnou podobu hor­ní tvrze tak, jak se ustálila po pozdně gotické švamberské přestavbě. Konfrontace plánů s dochovanými detaily umožňuje vcelku rekonstruovat vrcholnou vývojovou fázi této významné památky. Jádro tvrze – „purkrabství“ se již tehdy v panorama­tických pohledech neuplatňovalo. Dominantní postavení v sou­boru na sebe přebírá jihozápadní nárožní věž, zvýšená o hrá­zděnou nástavbu se strmou dlátkovou střechou. Podsebití pod­pírala serie šikmých dřevěných vzpěr, po nichž se dosud zacho­valy zřetelné kapsy, kolem okének byly vyhlazeny obdélné pasparty. Palácový trakt s trojdílnými okny měl potom v dílu nad sálem vyšší zvalbenou střechu, takže dnešní zdánlivá hmotová symetrie čelního pohledu je mnohem mladšího původu. Pod každým ze tří čelních oken velkého sálu bylo štěrbinové okénko do suterenu (dochováno jen prostřední). Velká okna, stejně jako otvory na nádvoří lemovaly později růžové a bí­lé pásy, nároží členila malovaná růžová rustika. Druhá hra­nolová věž byla na počátku 17.stol. nižší, překrytá však rov­něž strnou jehlancovou střechou. Neurčité kapsy v dnešním pod římsí nepotvrzují jednoznačně, že by i zde původně existova­la hrázdéná nástavba. Hospodářské využití objektů statku při­pomíná na pohledových mapách budova mlýna, postavená asi někdy v 17. stol. do jižního dílu příkopu. Kolo mlýna poháně­la bývalá napájecí strouha vnějšího vodního opevnění. Pro následující období jsou písemné zprávy, týkající se stavebního vývoje tvrze již jen velmi sporé a jsme proto od­kázáni většinou jen na výsledky průzkumu vlastní budovy. K opravě a adaptaci objektů horní tvrze došlo zřejmě brzy po zhotovení zmíněných pohledových plánů – zřejmě průběhem první čtvrtiny 18.stol.

Barokní zásahy v tomto období spočívaly patrně zejména ve snesení hrázděné nástavby nad nárožní věží a snesení zbyt­ků ochozů, pokud v té době ještě existovaly. Postupně došlo k výměně všech krovů nad objekty a západní kout hradby při starém „purkrabství“ byl oddělen, překryt a používán pro hospodářské účely. V 18.stol. byl rovněž přebudován starší strmý mostový nájezd na nádvoří a zřízena rampa dnešní s průkopem úrovně průjezdu. Barokního původu je pak zřejmě ještě klenba v suterenu nárožní věže s průrazem do příkopu, který se nadále definitivně mění v užitkovou zahradu. Pod­statný vliv na vnější výraz palácového traktu mělo potom pře­dělení velkého sálu na několik menších obytných prostorů pro zaměstnance správy statku, při čemž byly žulové pruty pozdně gotických oken vytrhány a do otvorů vsazeny nové, podstatně menší okenní rámy. Nová fasáda dostala světlý nátěr, otvory orámovány okrovými pásy, vzniklé plochy nad novými okny do prostoru bývalého sálu členěny slepými okénky s okrem natře­nou šambránou s uchy na všech čtyřech rozích. Stejný okrový nátěr byl vytvořen i v pásu podřímsí a na nárožích, kde na­hradil starší růžovou rustiku. Na adaptaci palácové budovy na­vázalo přestropení a předělení bývalé kaple, z níž se stala kuchyně při bytu poklasného. Následující úpravy až do dnešního dne byly diktovány již jen hospodářskými potřebami. V tomto smyslu vznikly průrazy ze sklepů pod palácovým traktem směrem do příkopu, řada cihelných segmentových kleneb nad staršími suterény, zejména pod křídlem s kaplí a další. V novější době byly pak strženy stropy sýpek ve věžích, upraveno přízemí v severovýchodní věži, přistavěny chlévky a pod. Názor na památku v 19.stol. charakterizuje popis z r.1867, v němž se konstatuje, že objekty Kestřanských tvrzí nemají žádnou aktivní hodnotu a měly by být proto po­nechány ke zničení zubem času, protože náklady na demolici vysoko převyšují cenu získaného kamene. V tomto duchu byly potom udržovány jen ty části areálu, které dosud sloužily zejména potřebám bydlení a naznačený stav krajního ohrožení památky se zatím prakticky nezměnil dodnes.

5. Seznam hodnotných architektonických detailů.

1. Čelní dvoukřídlý palác

– žulové koule na parapetních zídkách mostní rampy

– portály průjezdu na dvůr s lomenými cihelnými oko­senými záklenky a s žulovým okoseným ostěním

– stopy červeně natřené pasparty zazděného okénka v sousedství vjezdového portálu

– fragmenty trojdílných palácových oken s příčníky, se stopami rámování růžovými a bílými pásy a stopy malované nárožní rustiky

– druhotná barokní úprava průčelí se slepými rytými rámovanými okénky s uchy na všech čtyřech rozích

– dva hladké pravoúhlé žulové portály do suterenu a další dva uvnitř sklepa pod středním dílem paláce (11) (zřejmě klasicistního původu)

– drobný obdélný průduch s omítnutými okosenými hra­nami v západním boku paláce při průjezdu

– lomené okno do býv.palácové kaple na severových. průčelí a čtvrtkruhem vykrojenými cihelnými tva­rovkami

– lomený cihelný portálek z okosenými hranami ze dvo­ra do býv. kaple a kruhové okno nad ním

– stopy růžového rámování původních otvorů dvorní fasády palácového objektu a stopy nárožní barevné rustiky

– hřebínky na hranách výsečí renesanční klenby pův. velkého sálu (4-5-6)

– sejmuté hrany prvků trámového stropu místností v přízemí vedle býv.kaple (8)

– sklípková klenba býv.kaple (10) z pěti hvězdicových dílů (počátek 16.stol.)

2. Jihozápadní nárožní věž s přilehlým krátkým křídlem

– obložení okének věže žulovým ostěním s okosenou hranou nebo s ozuby a štukové vyhlazené pasparty těchto otvorů

– dvojice krakorců prevetových arkýřů na jihozápad­ním průčelí věže

– kapsy po obvodu koruny zdiva po podpěrách bývalé hrázděné věžní nástavby

– trojdílné okno s příčníkem, jehož ostění a pruty tvoří okosené žulové kvádry (z místnosti č.15 při­lehlého křídla do býv. příkopu)

– lomený pozdně gotický portál s přetínavými pruty v přízemí severových.dvorního průčelí věže

– sedlový žulový portál v l.patře dvorního průčelí věže, se zbytkem kamenného krakorce při prahu

– okrové rámování a žulový nadpražní kvádr zrušeného pravoúhlého vstupu z nádvoří do krátkého křídla při nárožní věži

– pravoúhlý renesanční portál mezi přízemím věže a přilehlým křídlem. Žulová ostění portálu zdobí trojitý rámec z oblounů, který se ve výši soklu pravoúhle zalamuje. Odsazenou nadpražní římsu tvoří deska, podepřená žlábkovnicí a dvěma oblouny

– fragmenty barevného rámování okenní niky v pří­zemí křídla při nárožní věži

– kamenná boční sedátka okenních nik v patrech věže

3. Severovýchodní hranolová věž

– rámování okének na bocích věže žulovými kvádry s okosenými hranami

– kamenné krákorce prevetového arkýře na severozáp. boční fasádě věže

– kapsy po krakorcích nástavby nebo ochozu pod dnešní korunou zdiva

– lomený kamenný portálek v prvním patře dvorní stěny věže, s okosenou hranou, vyrůstající ze šikmo dolů seříznutých výběhů

– boční sedátka okenních nik v patrech věže

– čtverhranný pilířek pod klenbou suterénu věže

4. „purkrabství“

– vstupní sedlový portál s okosenými hranami

– předložené schodiště portálu, sestavené z opra­covaných žulových prvků (starší ostění se sejmu­tými nebo vykrojenými hranami)

– dva pův., dnes zazděná obdélná okénka s okosenými hranami v obou štítových zdech objektu a boční díl podobného okénka na čelní fasádě do nádvoří

– sedlový portál se sejmutými hranami ve vstupní předsíni objektu

– křížová klenba západ. poloviny přízemí s klíno­vými vyžlabenými cihelnými žebry, které se stýkají v plochých kruhových svornících a s žulovými kon­zolovými výběhy ve tvaru rovných, nebo mírně pro­hnutých jehlanců s různě vysokými náběžními štítky (období Václava I.)

– gotický půlkruhový portálek se sejmutou hranou mezi oběma sklepy purkrabství (14.stol.)

5. Severní obvodová hradba s nárožní oblou věží, hospodářské stavení s přístavky

– kapsy obvodového ochozu a drobné čtverhranné střílny obvodové hradby

– mříž okna nárožního hospodářského prostoru sesta­vená z prutů čtvercového průřezu na severozáp. plášti hradby

– 2 prosté portálky v patrech nárožní oblé věže, překlenuté cihelnými pasy

– úzká střílnová okénka věže s kamennou deskou v nadpraží a žulová okosená ostění jednoho okén­ka v nejvyšším podlaží.

Přehled architektonických a stavebně technických závad.

Okolí areálu tvrze

– zanedbaný stav zahrady na místě příkopu kolem tvrze s nekultivovanými a neošetřovanými porosty

1. Čelní dvoukřídlý palác

– rozrušené zdivo nájezdové mostní rampy s pobořenými parapetními zídkami, vyježděný povrch vozovky

– statické poruchy obvodového zdiva palácového traktu, zejména při vjezdové bráně a při východním nároží objektu, projevující se výraznými trhlinami

– rozrušené omítky a krytiny, vyplavené spáry soklové­ho zdiva zvláště při jihozápadním čele budovy, při šikmé přizdívce u nájezdové rampy a v podnoží bý­valé kaple

– obnažené stopy dvou překrývajících se architektonic­kých úprav průčelí

– prohloubená vozovka průjezdu

– vytrhané žulové ostění portálu průjezdu na nádvorní straně

– částečně zazděný cihelný lomený portálek z nádvoří do bývalé kaple

– novodobá úprava vstupních otvorů z nádvoří

– novodobá štítová zeď křídla s kaplí, zasahující pod římsu přilehlé hranolové věže

– zanedbaný stav interiérů v důsledku nedostatečné údržby (prostor průjezdu, schodiště do podkroví aj.)

– rozdělení velkého klenutého sálu na menší obytné a skladovací prostory

– rozrušení obvodových stěn a podlahy bývalé kaple v důsledku adaptace a dlouhodobého používání prostoru jako černé kuchyně

– výškové předělení klenutého prostoru v sousedství kaple

1. Jihozápadní nárožní věž s přilehlým krátkým křídlem

– dílčí statické poruchy pláště věže

– rozrušené omítky a vyplavené spáry soklového zdiva

– porušení kamenného ostění dodatečně upraveného většího okna v přízemí

– porušená konstrukce prevetového arkýře

– vnější okenní rámy vložené do žulového ostění pozdně gotického trojdílného okna přístavku věže

– komínový přístavek při severním boku věže

– obetonované stupně před lomeným portálkem ze dvo­ra do přízemí věže

– články renesančního portálu mezi věží a přístavkem, překryté vrstvou vápenných nátěrů

– přizdívky špalet sedlového portálu v 1.patře věže

– odstranění podlahy a stropy v patrech věže

III. Severovýchodní hranolová věž

– statické poruchy severovýchodní stěny

– rozrušené omítky až po vyplavené spáry dolních dílů obvodového pláště; rozrušená krytina

– pobořené konstrukce prevetového arkýře, novodobé obezdívky příp. zazdívky některých okenních otvorů

– dodatečně prosekaný otvor do suterenu z býv. příkopu se zchátralým dveřním rámem

– novodobá úprava parteru věže k nádvoří s pravoúhlý­mi otvory

– odstraněné podlahy a stropy v patrech věže

1. „purkrabství“

– celkový zanedbaný stav tohoto nejstaršího objektu tvrze v důsleáku nedostatečné údržby (rozrušené omít­ky, vyplavené spáry, vytrhané části lícového zdiva, vytrhaná prkna krovového štítu aj.)

– nevhodné adaptační zásahy s cihelnými obezdívkami novodobých pravoúhlých otvorů

– nevhodný typ drážkové krytiny

– několikavrstvé vápenné nátěry na sedlovém portálku a žebrech křížové klenby v přízemí

– prosekaný prahový kvádr gotického portálku mezi oběma sklepy

1. Severní obvodová hradba s nárožní oblou věží, hospodářská stavení a přístavky

– vyplavené spáry, narušené omítky a koruny zdiva obvodové hradby a oblé věže

– porušená cihelná ostění věžních otvorů, cihel. zazdívky

– probouraný otvor z příkopu do tělesa oblé věže

– nevhodné přístavky chlévků a záchodu.

7. Směrnice k budoucí úpravě a k funkčnímu uplatnění objektu.

Celek horní tvrze a jeho okolí.

Jedinečný soubor dvou středověkých tvrzí, zámku a histo­rických hospodářských budov vyžaduje zpracování širší urba­nistické studie, která vymezí obvod se zpřísněným režimem ochrany, bude uvažovat působení soustavy okolních rybníků a sádek jako neodmyslitelného zázemí těchto památek, určí hranice nové výstavby v obci a uváží další vztahy a souvi­slosti, které mohou ovlivňovat budoucí existenci důstojně rehabilitovaného souboru.

V nejbližší fázi bude pak nutno vymezit obvod areálu v rámci existujícího provozu zemědělské výroby. Touto hra­nicí by měla být komunikace kolem bývalého příkopu, jehož obvod dosud zčásti zachovávají některé ohradní zdi a do jisté míry jej zachycuje kat. strální plán z r.1837. Obvod mohou potom upřesnit pásové radiální sondy, které patrně zachytí šikmý líc vnější příkopové obezdivky a na jihozá­padní straně narazí bezpochyby na substrukce bývalého mlýna. V rámci komplexní rehabilitace horní tvrze se doporu­čuje náznakově do únosné úrovně obnovit hradní příkop s případným využitím dosud existující spádové vodoteče, která je dnes pod prostorem hospodářského dvora kanalisována. Porosty v okolí mimo příkop tvrze bude potom tře­ba podřídit výtvarným hlediskům a pohledovým stanovištím.

Dnešní hmoty střech a tím i silueta tvrze je až výsled­kem barokních přestaveb. Původně podstatně dramatičtější obraz byl těmito zásahy značně zklidněn, z původních čtyř věžovitých objektů a strmější a kratší střechy paláce, uplatňují se dnes pouze redukované vertikály obou věží hranolových a nezastřešené torzo věže oblé. Pokus o návrat ke gotickorenesanční vnější podobě by však nutně vyzněl romanticky, nejsou k němu ani uspokojivé podklady. Bude proto úprava hmot střech do značné míry novou tvorbou, v níž půjde o náznakové hmotové členění a zdůraznění kdy­si samostatných útvarů. To se týká zejména hmoty jádra kestřanské tvrze – „purkrabství“, kde by měla architekto­nická studie ověřit opětné hmotové osamostatnění objektu. Týká se to déle zastřešení nárožní oblé věže a úpravy hmo­tového vztahu střechy křídla s kaplí a severovýchodní čtverhranné věže. Doporučuje se současně ve studii prověřit zdůraznění dílu čelního křídla nad velkým sálem oproti dí­lu s vjezdem.

Dílčím cílem rehabilitace horní tvrze bude statické za­jištění porušených částí areálu a odstranění dalších sta­vebně technických závad.

V dnešním půdorysu přízemí i pater je zcela málo ploch, které by mohly být použity pro větší provozní zázemí. Z to­hoto i z celkového významového hlediska se pokládá využití objektu pro kulturní společenské účely nadmístního významu jako jedině správný cíl investora všestranné zhodnocující úpravy. Případně požadované kanceláře správy, služební byt a potřebná příslušenství možno řešit většinou pouze v rámci některých podkroví, v souvislosti s architektonickou úpra­vou hmot střech nad purkrabstvím, palácem a přístavbou k ná­rožní hranolové věže.

Poznámky k jednotlivým dílům souboru.

1. Čelní dvoukřídlý palác.

Samostatné řešení vyžaduje mostní rampa, u níž teprve hloubkové sondy do dna příkopu mohou objasnit základové podmínky a celkový architektonický výraz s charakterem oblouku. Její dnešní stav není optimální. Rehabilitace by zde měla směřovat k opětnému zvýšení vozovky do úrov­ně, odpovídající patě vjezdového portálu. Vhodné by bylo opětné izolování široké šikmé přizdívky v podnoží portá­lu a spojení zkráceného mostního tělesa lehčí lávkou. U hmoty střechy bylo výše doporučeno zkoumat zvýraznění sálového dílu oproti části nad průjezdem a traktu s kaplí. Jednoznačně se navrhuje rehabilitovat pozdně gotický vý­raz průčelí palácových křídel s velkými trojdílnými okny s příčníky, jejich barevné rámování na základě dochova­ných fragmentů. Současně nutno řešit okénka na bocích vjez­dového portálu a úroveň suterenu, kde je třeba odstranit dnešní vstupy a nahradit je opětně menšími průduchy. Obno­vení oken sálu si ovšem vyžádá architektonicky řešit vý­raznější podobu hlavní římsy.

V interieru je žádoucí opětně zcelit velký sál s re­nesanční klenbou a sousední prostor při kapli. Vedle restaurátoských zásahů si samotná kaple vyžádá mimo jiné především obnovení hlavního vstupu z nádvoří a za­zdění vstupu bočního. Ze suterenu je třeba po zrušení vstupů z příkopu obnovit původní výlez na nádvoří.

1. Jihozápadní nárožní věž s přilehlým krátkým křídlem.

Současný tvar stanové střechy, její nasazení na korunu zdiva je relativně vhodné a doporučuje se zachovat. Při úpravě fasád se předpokládá navázání na dochované čle­nění s vyhlazenými paspartami kolem gotických okének. Dalšímu rozrušování horního prevetu nutno zabránit pul­tovou stříškou, vstup do suterenu z příkopu je třeba zrušit, přeřešit formu okna do přízemí a šetřit kapsy v podřímsí, které připomínají původní středověkou hrázděnou nástavbu. Z nádvoří bude účelné obnovit ná­stup do pater věže vnějším schodištěm. Inte- riery pater vyžadují vložení stropů a vnitřních scho- dišť s použitím původních kapes a ústupků. Za sedlo­vým portálem v l.patře nutno odstranit dodatečnou obezdívku špalet a při krátkém křídle ubourat komínový pří­stavek. Zde je současně žádoucí obnovit vstup z nádvoří a po odkrytí dnešního omítnutého stropu počítat s možností nálezu a s případným uplatněním staršího trámového stropu.

III. Severovýchodní hranolová věž.

Po odstranění statických poruch předpokládá se ana­lytická vnější úprava jako u věže nárožní. Přeřešení vyžadují novodobé otvory na dvorní fasádě, porušená okénka a konstrukce prevetu je třeba rekonstruovat ve shodě s dochovanými detaily, vstup z bývalého příkopu nutno zrušit a orientovat jej opětně k nádvoří. Při výměně krovu doporučuje se volit opětně stejný charak­ter a sklon stanové střechy jako je u věže předchozí; příbuzné působení obou hlavních věží tvrze se považuje za vhodné. Stejně i zde vyžaduje portálek v úrovni 1.pat­ra izolovaný vstup přímo zvenčí, případně v souvislosti s rekonstrukcí dílu ochozu k současnému zpřístupnění nárožní oblé věže.

Patra věže je třeba opětně doplnit stropními a ver­tikálními spojovacími konstrukcemi ve shodě s původními kapsami.

1. „purkrabství“.

Úkolem architektonického řešení bude zejména již zmí­něná rehabilitace hmoty tohoto nejstaršího jádra tvrze. Půjde zvláště o opětnou izolaci útvaru a jeho zdůrazně­ní vhodně voleným střešním krytem. Dnešní sedlová stře­cha s drážkovou krytinou je zcela nevhodná. Vzhledem k prostorové rehabilitaci suterenu i k řešení fasád bu­de patrně třeba zkoumat opětný návrat k staršímu sestu­pu při jihozápadní polovině objektu. Žebrově klenutý prostor by měl být rehabilitován se snahou o co nejvěrnější návrat k původnímu působení celku i detailu. Jeho úpravu bude třeba opět svěřit školené skupině, které zachytí stopy původní výmalby a polychromie a docílí citlivou konzervaci detailů konzol, svorníků a pálených cihelných žeber.

Severní obvodová hradba s nárožní oblou věží, hospo­dářská stavení a přístavky.

Obvodová hradba vyžaduje opět převázání větších trhlin a konsolidaci vysprávkami, vhodnými doplňky a hloubkovým spárováním. Všeobecně nutno opravit a doplnit korunu zdiva a u oblé věže počítat s opětným překrytím kuže­lovou stříškou. V jejím tělese se předpokládá zazdění dodatečně vytrhaného přístupu z úrovně bývalého příko­pu a vhodná sjednocující úprava otvorů střílen a vstupů. Přístup do věže si vynutí alespoň částečnou rekonstrukci vnitřního hradebního ochozu, na který byl jistě rovněž vázán portálek v 1.patře blízké velké hranolové věže. Přístavky chlévků a záchodu nutno odstranit, stejně se doporučuje vzhledem k rehabilitaci hmoty „purkrabství“ redukovat hospodářský prostor při severozápadním koutu hradby a případnou potřebu exposičních ploch tohoto charakteru nahradit v omezené míře lehkými přístřešky při vnitřním obvodu severozápadního dílu areálu.

1. Seznam výkresů grafické přílohy práce.

1. Plány obce
2.     orientační plán z r. 1837
3.     orientační plán z r. 1969

1. Stavebně historický průzkum tvrze
2.     sklepy
3.     přízemí

5.     1. patro
6.     2. patro

III. Architektonický rozbor tvrze

7.  sklepy
8.  přízemí
9.  1. patro

10. 2. patro
11.  střechy

1. Charakteristická průčelí a řezy
2.       jihovýchodní průčelí (A -Á),jihozápadní průčelí (B – B´)

13.       severozápadní průčelí (C – C´), severovýchodní průčelí (D – D´)
14.       řez E -E´řez F – F´
15.       řez G – G´, řez H – H´

9. Seznam fotopřílohy.
10. Anonym, Kestřany po r. 1700 na pohledové mapě, uložené v StA Třeboň (Vs Protivín, A 22).
11. Výsek z anonymní mapy po r. 1700 s horní tvrzí.
12. M. Stránský, Kestřany na pohledové mapě z r.1710 (StA Třeboň, Vs Protivín, mapa A 31).
13. Výsek z pohledové mapy M. Stránského – horní tvrz r.1710.
14. Mapa obce Kestřany kolem r.1780 (Josefínské vojen­ské mapování, Čechy -výřez,SÚA – Praha).
15. Panoramatický záběr areálu s horní a dolní tvrzí, s dílem zámku a hospodářskými budovami.
16. Horní tvrz od jihu, při pohledu z 2.patra zámku.
17. Čelní průčelí palácového traktu s obnaženými substrukcemi krajního ze tří původních trojdílných oken s příčníky.
18. Horní tvrz při pohledu od tvrze dolní.
19. Hmota horní tvrze s palácovým traktem a velkou hranolovou věží při pohledu od východu.
20. Areál horní tvrze od severu.
21. Severní nároží horní tvrze s oblou hláskou.
22. Severozápadní průčelí tvrze.
23. Jihozápadní bok tvrze s nárožní hranolovou věží s přístavkem a hospodářským objektem.
24. Mostní rampa k vjezdovému portálu do horní tvrze.
25. Pozdně gotická brána horní tvrze s bočním okénkem se stopami barevného rámování.
26. Prostor průjezdu na nádvoří.
27. Dnešní stav raně gotického objektu „purkrabství“ s mladšími středověkými zásahy.
28. Severovýchodní bok objektu „purkrabství“ s raně go­tickým okénkem.
29. Mladší gotický vstup do budovy „purkrabství“ s před­loženými schody, složenými z opracovaných žulových ostění.
30. Sedlový portál v předsíni „purkrabství“.
31. Dnešní stav žebrově klenutého raně gotického prosto­ru v přízemí „purkrabství“.
32. Detail mezilehlé žulové konzoly s výběhy, na které nasedají cihelné tvarovky žeber.
33. Detail téhož prostoru s koutovou konzolou.
34. Sonda podél jihozápadního boku žebrově zaklenuté místnosti v „purkrabství“ zachycující mladší go­tické valené klenby

26. Gotický okosený portálek s půlkruhovým záklenkem a prosekaným prahovým kvádrem mezi oběma sklepy v „purkrabství“

27. Detail dodatečně nasazené gotické klenby s omítnu­tou hranou staršího plochostropého sklepa pod jihozáp. polovinou „purkrabství“

28. Jihozápadní nárožní věž s branou průjezdu a bočním přístavkem.
29. Dvorní průčelí nárožní hranolové věže s kapsami vzpěr bývalé hrázděné nástavby.
30. Detail dvorního průčelínárožnívěže se sedlovým portálem a rámovaným okénkem v 1.patře a s doda­tečně vloženým pozdně gotickým portálkem v přízemí.

31. Renesanční portál mezi přízemím nárožní věže a sousedním přístavkem.

32. Niky na nádvorní straně přístavku při věži po od­stranění dodatečných zazdívek.

33. Barevná úprava spodní omítkové vrstvy špalety okenní niky v přístavku nárožní věže.

34. Dvorní průčelí palácových křídel s kaplí.

35. Dvorní fronta velké severovýchodní hranolové věže s přilehlým traktem kaple.

36. Lomený gotický portál v 1.patře dvorní stěny velké hranolové věže.
37. Sklípková klenba prostoru bývalé kaple.
38. Severní kout obvodové hradby tvrze s nárožní oblou věží a s kapsami po trámech dvorního ochozu.

Plán obce – orientační plán z r. 1837

Orientační plán z r. 1967

Anonym, Kestřany po r. 1700 na pohledové mapě, uložené v StA Třeboň (Vs Protivín, A 22).

 Výsek z anonymní mapy po r. 1700 s horní tvrzí.

1. Stránský, Kestřany na pohledové mapě z r.1710 (StA Třeboň, Vs Protivín, mapa A 31).

Výsek z pohledové mapy M. Stránského – horní tvrz r.1710.

Mapa obce Kestřany kolem r.1780 (Josefínské vojen­ské mapování, Čechy – výřez, SÚA – Praha).

Stavebně historický průzkum tvrze – sklepy

Stavebně historický průzkum tvrze – přízemí

Stavebně historický průzkum tvrze – 1. patro

Stavebně historický průzkum tvrze – 2. patro

Architektonický rozbor tvrze – sklepy

Architektonický rozbor tvrze – přízemí

Architektonický rozbor tvrze – 1. patro

 Architektonický rozbor tvrze – 2. patro

 Architektonický rozbor tvrze – střechy

Charakteristická průčelí a řezy – jihovýchodní průčelí (A – Á), jihozápadní průčelí (B – B´)

Charakteristická průčelí a řezy – severozápadní průčelí (C – C´), severovýchodní průčelí (D – D´)

Charakteristická průčelí a řezy – řez E – E´ řez F – F´

Charakteristická průčelí a řezy – řez G – G´, řez H – H´

Panoramatický záběr areálu s horní a dolní tvrzí, s dílem zámku a hospodářskými budovami.

Horní tvrz od jihu, při pohledu z 2.patra zámku.

 Čelní průčelí palácového traktu s obnaženými substrukcemi krajního ze tří původních trojdílných oken s příčníky.

Horní tvrz při pohledu od tvrze dolní.

Hmota horní tvrze s palácovým traktem a velkou hranolovou věží při pohledu od východu.

 Areál horní tvrze od severu.

 Severní nároží horní tvrze s oblou hláskou

Severozápadní průčelí tvrze

Jihozápadní bok tvrze s nárožní hranolovou věží s přístavkem a hospodářským objektem

Mostní rampa k vjezdovému portálu do horní tvrze

Pozdně gotická brána horní tvrze s bočním okénkem se stopami barevného rámování

Prostor průjezdu na nádvoří

Dnešní stav raně gotického objektu „purkrabství“ s mladšími středověkými zásahy

Severovýchodní bok objektu „purkrabství“ s raně go­tickým okénkem

Mladší gotický vstup do budovy „purkrabství“ s před­loženými schody, složenými z opracovaných žulových ostění.

Sedlový portál v předsíni „purkrabství“

Dnešní stav žebrově klenutého raně gotického prosto­ru v přízemí „purkrabství“

Detail mezilehlé žulové konzoly s výběhy, na které nasedají cihelné tvarovky žeber

Detail téhož prostoru s koutovou konzolou

Sonda podél jihozápadního boku žebrově zaklenuté místnosti v „purkrabství“ zachycující mladší go­tické valené klenby

Gotický okosený portálek s půlkruhovým záklenkem a prosekaným prahovým kvádrem mezi oběma sklepy v „purkrabství“

Detail dodatečně nasazené gotické klenby s omítnu­tou hranou staršího plochostropého sklepa pod jihozáp. polovinou „purkrabství“

Jihozápadní nárožní věž s branou průjezdu a bočním přístavkem

Dvorní průčelí nárožní hranolové věže s kapsami vzpěr bývalé hrázděné nástavby

Detail dvorního průčelí nárožní věže se sedlovým portálem a rámovaným okénkem v 1.patře a s doda­tečně vloženým pozdně gotickým portálkem v přízemí

Renesanční portál mezi přízemím nárožní věže a sousedním přístavkem

Niky na nádvorní straně přístavku při věži po od­stranění dodatečných zazdívek

Barevná úprava spodní omítkové vrstvy špalety okenní niky v přístavku nárožní věže

Dvorní průčelí palácových křídel s kaplí

Dvorní fronta velké severovýchodní hranolové věže s přilehlým traktem kaple

Lomený gotický portál v 1.patře dvorní stěny velké hranolové věže

Sklípková klenba prostoru bývalé kaple

 Severní kout obvodové hradby tvrze s nárožní oblou věží a s kapsami po trámech dvorního ochozu

Mapy, plány a nákresy Horní tvrze 1974

Fotogalerie Horní tvrze 1974